Bez otce

Snímek Bez otce byl na letošním 46. mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech tím prvním, který jsem měl možnost shlédnout. Byl promítán v sekci Horizonty. Ze začátku jsem z něj tedy nebyl ani trochu nadšený. Zdál se být nudným, navíc celkově s německou a rakouskou kinematografií nemám kladné zkušenosti. Divák hned mohl poznat, o co zde filmařům půjde. Rodina se schází po letech a po první retrospektivní vzpomínce je všem jasné, že zde pomalu budeme odhalovat komplikované vztahy mezi hrdiny. Celý děj jsem tedy bral s nadhledem, že mám úplně jasno a že mě nemůže ničím překvapit. A když vše skončilo, potvrdil se mi můj odhad - opravdu nic, co by se nedalo předpokládat. Ale jako celek to najednou začalo fungovat a já si najednou zpětně uvědomoval, že se mi to vlastně líbilo, a že jsem si to vše dost užil, to i přes velké množství postav. Také jsem si díky Die Vaterlosen (= bez otce) uvědomil, že být hippiekem není zas tak dobré, jak se může zdát, protože v budoucnu vás tento styl života musí dostihnout...