Perverzní průvodce filmem

Zajímavé, jak si ten přechytralý prznitel angličtiny ke svému výkladu skrytých pohnutek, stojících u vzniku přelomových filmů, vybral zvětšiny mrtvé autory (Lynche zahrnuje, ačkoli není na onom, ale v jiném světě, takže to vyjde nastejno). Že by obavy z konfrontace? U mě tedy dokázal potlačit ego i superego v takové míře, že bych ho s kl(id)em skopala do kulata... a jak mi Slavoj vysvětlí, že pokaždé, kdy se zjevil v obraze, neubránila jsem se pocitu, že vidím jeden obrovský falus? Nedodíváno, neb jsem začínala chrčet, všem hodnotícím zjevným i latentním filozofům zde se však omlouvám, zkrátka mně nebylo podsunuto toužit po informacích tohoto druhu, ani tímto způsobem...