Expendables: Postradatelní 2

Rozhodně lepší než 1. Pár výtek bych měl: Číňanku mohla hrát hezčí herečka; mohlo být atraktivnější prostředí. Jinak ale dobrý, špičkování postav, narážky na věk - tak trochu parodie sebe sama, ale beru. Ještě Průser Vyliž (B. Willis) mohl mít víc prostoru; akci nepředvedl skoro žádnou - třeba příště; a snad i s Chanem. A Lundgren perlí.

Jů, tam bylo zase blbin, ale ta hned na začátku, jak jeli na těch elektrických vodičích, to tedy bylo opravdu moc. Nevěřím, že ani ve štábu nikoho nenapadlo jaký je to nesmysl. Jenže toto je druh filmů s příkazem čum a nepřemýšlej, což já snesu, a dokonce v nějaké omezenější míře mám i rád. Takže u mě za šede + překvápka za deset kusů. s.u. dab

Tedy pokud zrovna nepokouše kobru královskou, která pak bude pět dní umírat v krutých bolestech:-) Expendables, ať už ti první nebo tihle druzí, je totiž výborná komedie, kde si znalci mohou přihodit dalších pět bodíků k replikách, u kterých se budou řezat smíchy. Já jako neznalec jsem si vystačila s: I will be back! Věk nikdo neošidí, ani hollywoodské hvězdy a je dobře, že si z toho dokážou udělat legraci, i když nemají světoborný scénář a intelektuální zápletku, ale o to v tomhle snímku přece vůbec nešlo. A škoda, že Jet Li byl ve filmu tak krátce.

A máme je tu podruhé. Akční společná vzpomínka na dávné časy opět rozehřeje zbraně, pěsti a trefné hlášky. Hned ze začátku překvapí po super bitce odchod Jeta Li. Ale je nám to plně vynahrazeno excelentním příchodem Chucka Norrise. Vtípky na něj a sebeironie jsou přebírány s kameňáků o něm (viz.debata o kobře) a funguje to. Daleko většího prostoru tu dostali i Arnold Schwarzenegger a Bruce Willis. A vzájemné vtípky neberou konce. Ono vůbec je tu oproti jedničce více humoru a myslím, že to není na škodu. Je to takové odlehčení od bitek a přestřelek. Když se objevil Jean-Claude Van Damme coby hlavní padouch, okamžitě jsem začal hádat, s kým se ve finále utká. Vsázel bych na Jet Liho, ale když předtím vyskočil z letadla do Číny, nikdo jiný mě nenapadal. Že to bude samotný Sly jsem vážně nečekal. 80. léta tu opravdu dýchají z každičkého záběru. Tentokrát je atmosféra krapet mírnější, ale stále nenudí a má co nabídnout. 'Dědkové' opět ukazují, že ještě nepatří do starého železa a stojí to zato.