Kraj

Brilantní, syrový a dravou energií nabitý snímek, který si vysloužil status ruského kandidáta na Oscara a nominaci na Zlatý glóbus. Přenáší nás do roku 1945, do bohem zapomenutého sibiřského tábora. Právě zde, v nehostinné pustině, končili v rámci takzvaného „převýchovného procesu“ nepohodlní lidé semletí stalinským režimem. Mezi nimi i zlomení váleční hrdinové, kteří si z fronty místo metálů odnesli těžká psychická traumata. Snímek s mrazivou přesností artikuluje chaos poválečného bezvládí a boj o holé přežití. Vzduchem navíc prostupuje hluboce zakořeněná protiněmecká zášť. Právě ta pohání ústřední konflikt mezi fanatickými ruskými osadníky a osamělou německou dívkou. Vlaky se zde stávají doslova fetišem. Scény, kdy se parní lokomotivy řítí divokou tajgou nebo spolu závodí na paralelních kolejích, patří k zásadním vrcholům tohoto snímku. Avšak v druhé polovině stopáže tomuto železničnímu dobrodružství začíná trochu docházet dech. Scénář se zbytečně překombinovává a režie začne klást až přílišný důraz na rodící se romanci. Milostná linka zde zkrátka naprosto zbytečně vtírá do děje. Nelze se tak neubránit povzdechu, že takové romantické vsuvky se ještě stále do takových snímků tlačí. Co však film zvedá zpět na piedestal, je absolutní absence digitálního balastu. Žádné CGI tu zkrátka použito nebylo. Učitěl nechal herce osobně ovládat skutečné historické parní kolosy i v plné rychlosti. Výsledkem je naprosto hmatatelné napětí a syrová energie. Kamera navíc dokonale zprostředkovává opojný zážitek, při němž lze mechanický řev mašin doslova cítit v kostech.Tento adrenalinový triumf má však i svou odvrácenou tvář. Strhující „chlapská jízda“ a romantická rivalita nakonec nekompromisně zastiňují tragédii gulagů. Politické a lidské hrůzy stalinismu daným námětem ustupují do pozadí, což pochopitelně dráždí protiruské kritiky a aktivisty. Každopádně se tak ve výsledku jedná o unikátní, syrové dobrodružství o fatalitě, lásce a dechberoucímu soužití člověka s ocelovými monstry v neobvyklém prostředí. Film, ze kterého lze cítit vůni kouře a horkého oleje ještě dlouho po závěrečných titulcích.