Černý čtvrtek. Janek Wiśniewski padl

Silný film o polských událostech v prosinci 1970 v Gdaňsku a Gdyni. Příběh se odehrává v několika rovinách, z nichž jedna je osudná pro rodinu Drywových, kdy otce Bruna zastřelí při cestě do práce vojáci. Pro mě snad nejvyhrocenější scéna pohřbu Bruna, kdy jeho ženu ve dvě ráno vyzvednou doma s tím, že za půl hodiny je pohřeb. Stejně jako příkaz osiřelé rodině k vystěhování, aby sousedům nepřipomínala osudné události. Ne náhodou připomíná film i českou "kontrarevoluci" v Česku 1968, což je několikrát zmiňováno. Druhou rovinou je jednání polských orgánů na různé úrovni až po nejvyšší výbor komunistické strany s Gomulkou v čele, což je asi nejzajímavější část filmu. Můžeme zapochybovat o věrohodnosti scén zasedání výboru, ale obdivuhodný je herecký výkon Wojciecha Pszoniaka v roli generálního tajemníka Wladyslawa Gomulky, odporná postava.

O událostech zobrazených ve filmu jsem měl pouze obecné povědomí. Tudíž, a to zcela po právu, jsem očekával, že se něco, z tohoto, v podstatě hraného dokumentu, dozvím nějaké širší souvislosti. Dověděl jsem se jenom jednu novou věc, jméno jedné z obětí. Janek Wiśniewski padl.

Opět zdařilé drama účtující s nedávnou minulostí Polska. Velice se mi líbila forma, kombinace historické rekonstrukce s dobovými záběry a do nich zasazené příběh rodiny ovlivněný onou situací. Zobrazení samotných protestů a krvavé reakce na ně je zobrazeno velice autenticky a syrově, vyvolává v divákovi spoustu emocí. Trochu mě jen zamrzelo, že Poláci, ostatně stejně jako my, po pádu komunistického režimu, nedokázali nijak s viníky těchto ohavných činů (nejen členů strany, ale i příslušníků bezpečnostních složek) zúčtovat.