Krb bez ohně

Po jedenácti filmech „Halloweenu“ jsem si myslel, že si naprosto změním žánry, a že se pobavím. No, měl jsem volit zcela jiný film. Ale zápletka tu byla, tak tu dvacítku dám. I když to byla červená knihovna jak noha.

Krb bez ohně je všeobecně považován za vrchol kýčovitosti 30. let a tudíž si jej pak na paškál brali v parodii Pytlákova schovanka. Kýče fakt nemusím, ale k tomuto filmu mi toto pojmenování nejde. A nebo ano, ale s poznámkou, že je to také lidský a dojemně milý příběh lásky mladé maminky k jejímu dítěti, jehož otec zemřel a požádal svého bratra, aby se s jeho milou oženil. Při svatebním obřadu ženich stojí v zákrytu za nevěstou, jíž předtím nikdy neviděl a ví o ní jen to, že byla milou jeho bratra...Do tváře se jí nepodívá. Ona má široký klobouk, jež jí tvář zakrývá a na novomanžela se ani neotočí. Takže se vzájemně nepoznají a okamžitě si jde každý svou cestou. Ale ve správné červené knihovně se ty cesty musí nutně spojit...Hana Vítová a R. A. Dvorský jsou v rolích manželů - nemanželů doslova sladcí a kouzelní. Málokdy mne bere jakákoliv romantika, ale zde moc ráda dělám výjimku a sním u typickéh příběhu lásky pro divačky prvorepublikových kin.