Cikánská láska

"Cikánská láska". Filmová opereta "Cikánská láska" ma jednu zvláštnost: děj totiž nemá s titulem vůbec nic společného. Cikáni tam totiž vůbec nejsou. Cikáni z Lehárovy operety jsou nahrazeni kavkazskými Čerkesy. Jako by se ani nepsal rok 1930. No, nakonec se to stalo jistě ve prospěch děje, neboť tím byly připraveny pro režii daleko větší možnosti rozvinout rušné a pestré obrazy s pozadím zasněžených horských pásem s vesničkami Čerkesů, přilepených na sklách jako vlaštovčí hnizda. Také samotný příběh se přese všechnu svou banditskou romantiku stál pravděpodobnější, pokud se ovšem u žánru operety může vůbec mluvit o pravděpodobnosti. Hrdinou filmu je Jegor, vůdce kavkazských horalů, nebojácný dobrodruh, který nezapře krev svého kmene. Mstí se vraždou za zradu a stejně tak trestá zneuctění milované sestry. Neváhá ani přivést do tábora ruskou princeznu a donutit ji k hrubým pracím děvečky. To se mu však stane dvakrát osudným: ztrácí srdce a brzy na to i svobodu, protože je zrazen, načež upadá do rukou svých nepřátel, kteří jej vydali k potupnému trestu. A tento lupič má pro operetu šťastné nadání: dovede ve svých písních vyzpívat vše, co jeho srdce cítí, radost i stesk, lichotky i lásku, nenávist i hrozbu krevní msty. Jeho píseň je tím, co překonává i tělesnou bolest ve chvíli mučení a ona mu získává princeznino srdce. A protože Igora zde hraje, ale především zpívá skvělý barytonista Metropolitní opery Lawrence Tibett, jehož hlas zní jako zvon a přitom je pružný a ohebný, přístupný každému citovému zladění, není divu, že získává pro svého rázovitého hrdinu i sympatie filmového obecenstva. Do děje jsou vsunuty - kromě několika vhodně umístěných humoristických nápadů známé dvojice komiků - též taneční scény, z níchž zejména špičkové tance baletního sboru působí na diváky svou dokonalostí a přesností.V závojovém tanci použili tvůrci kolorování filmu. Tak to byl stručný děj filmu "Cikánská láska", ve kterém nehrál ani jediný cikán.