Žoldáci spravedlnosti

Devadesátá léta byla zlatou érou videokazet. Regály tehdejších videopůjčoven přetékaly tituly, které sice nikdy neokusily záři kinosálů, ale přesto si vybudovaly kultovní status. Přesně do této kategorie spadá i tento akční snímek, pod nímž je podepsán izraelský režisér Avi Nesher. Na první pohled by se mohlo zdát, že půjde o další tuctovou spotřební zábavu, jenže tenhle nízkorozpočtový kousek zkrátka vypadá sakramentsky dobře. Nesherovi se totiž podařilo z minima vytěžit maximum. Akční scény a bojové choreografie mají nečekaný vkus a šmrnc. Film se pyšní efektním využitím poctivých kaskadérských triků. Nechybí ani tehdy nesmírně populární pneumatické rampy, které při explozích vystřelovaly těla kaskadérů do vzduchu s až komiksovou dynamikou. Skutečným vrcholem je pak závěrečné zúčtování, kde proti sobě stane hlavní hrdina a charismatický záporák v podání Martina Kovea. Tedy muže, kterého si všichni pamatujeme jako bezcitného senseie z kultovního snímku „Karate Kid“ (1984). Tím nejšťavnatějším prvkem celého snímku je však obsazení ústřední dvojice. Režisér vsadil na absolutní kontrast. Francouzský šampion v kickboxu a mistr bojových umění Olivier Gruner se zde převtělil do chladnokrevného žoldáka s kamennou tváří a jako protipól k němu filmaři postavili komediální hvězdu Johna Rittera, který si zahrál bohatého byznysmena prahnoucího po osobní pomstě. Výsledkem je nečekaně funkční „buddy-movie“ dynamika, kterou by od takto nesourodého dua čekal jen málokdo. Zatímco Gruner předvádí přesně to, co od něj fanoušci drsných chlapů vyžadují, Ritter netlačí na pilu. Nehraje si na žádného instantního Ramba. Jeho postava je uvěřitelný, lehce vykolejený „jouda“ z korporátního světa, který se ocitl v nesprávný čas na nesprávném místě. Právě tento kontrast dodává filmu vítaný nadhled a humor. Tedy koření, které tehdejším přímočarým a smrtelně vážným akčňákům často chybělo. Pokud jde o samotnou zápletku, nelze čekat žádné scenáristické veletoče. Teroristé, zrada ve vlastních řadách a přímočará cesta za krevní mstivou. V žánru nesčíslněkrát recyklovaný motiv. Dějový vývoj je tak od první minuty naprosto předvídatelný. Milovníky poctivé akce to však mrzet nemusí. Gruner v akčních sekvencích doslova exceluje, zatímco v dialogových pasážích s kamennou tváří sází na absolutní minimalismus. Řemeslně jde o čistokrevné, poctivě zvládnuté „béčko“ ze staré dobré školy. Bez nadsázky se jedná o jeden z nejlepších společných projektů Aviho Neshera a Oliviera Grunera. Dnes je to již zasloužená videotéková klasika z dob, kdy se v soubojích nelétalo na lanech a digitální triky (CGI) byly ještě v plenkách. Všechno, co je na obrazovce k vidění, je poctivá kaskadérská dřina.