Černá růže

Děj tohoto německého filmu přenesl diváky na počátek dvacátého století do Finska, jehož svobodu počínal násilím omezovat ruský carský absolutismus. Finové se bránili, vznikala spiknutí, zákroky vojska, deportace na Sibiř. Jeden z vůdců povstalců se zachrání v bytě tanečnice, která se těší přízni samotného generála - guvernéra. Další děj se vyvíjí tak, jak bylo v těch dobách chronicky známo z přečetných tzv. "spikleneckých" filmů z carského Ruska. Vše se odehrávalo v rámci lesklých důstojnických společností, lidových slavností, bouří a idylických scén, v nichž si tenkrát libovaly hrdinky takových filmů, které opouštěly z lásky přepych. A z lásky také zrazovaly a často se i obětovaly. Skoro by se zdálo, že v Německu vyrobili tento film jen proto, aby zužitkovali nahromaděný inventář z jiných filmů z carské doby. A snad také z důvodu, aby stárnoucí Lilian Harvey ukázala svým ctitelům, že je stále ještě výbornou tanečnicí, nadnášející se křehkostí své postavy, a dík výrazným očím, dobrou představitelkou milujících žen ve štěstí i úzkostech lásky. Willy Fritsch v úloze povstalce nezaujal tentokrát hrdinný postoj spikleneckého vůdce, je zde povrchní a role se pro něho vůbec nehodila a rozhodně to nebylo tím, že přešel už zenit své kariéry filmových milovníků. Filmově je nejhezčí scéna svatojánské noční lidové slavnosti.