Velkokněžna Alexandra

"Velkokněžna Alexandra" je příběh z prostředí ruských emigrantů, kteří byli z bývalého domova zvyklí vést velkopanský život, kdežto v cizině museli přivykat těžkému vydělávání na denní chleba. Protože hlavní roli hraje Maria Jeritza, tak velkokněžna má příležitost i ve vyhnanství se uplatnit nakonec ve vídeňské opeře jako zpěvačka. Nejde to ovšem naráz - je mezitím vystoupení v baru, seznámení a hodiny s kapelníkem, zapomenutí na domnělé mrtvého manžela a nově vzklíčívší láska. Závěr je lidský a žensky nepravděpodobný, byť je uspokojivě morální. Děj filmu nebyl lepší, ale také ne horší, než podobné příběhy ze života ruských emigrantů, v nichž se to jen hemžilo zamilovanými a šlechetnými velkoknížaty, tak, jak nakonec i v jiných, třebas rakouských filmech arcivévody. Stejně tak i literatura z oněch časů byla vydatná na všechny ty "Zloduchy Sibiře", "Pod carskou knutou", "Kozákovy milenky" atd. Ale za jedno lze tomuto filmu poděkovat přece: že v něm dík již zvukové technice bylo slyšet naše brněnské krajany, Mařenku Jedličkovou, jak Brňáci Marii Jeritz láskyplně a důvěrně říkali a Leo Slezaka. Jeritzová po zpěvně-herecké stránce přizpůsobila tenkrát svůj hlas roli potud, že z neškolené, která si zpívá ze záliby, vyroste v operní pěvkyni, vítězící a uchvacující arií z "Aidy", zpívanou na jevišti opery. Dokázala také, že půvabný úsměv dovede ženě vrátit hodně z jejího mládí: tam kde zvážní nebo tragicky zvážní, ovšem prozrazuje to film, že blízkost skutečných let lze jen těžko zatajit, takže jej aspoň diskrétně zamlčovala. Také Slezak se přes svůj bonvivanský zjev - anebo snad právě proto - uplatnil zpěvem i hrou sympaticky. Lehárova hudba, ať už podbarvovala text či děj nebo zněla v písních, byla jako vždy líbivá. Jinak výpravou i epizodními ochotnickými rolemi dokazuje film, že rakouská výroba co do skromnosti uměleckých a technických prostředků držela směle krok s naší československou, i když málo naplat, měla větší odbytiště.