Obrněné operace 5 – Obrnění obři: Operace těžkých tanků

Válka proti Polsku i proti západním státům, kterou rozpoutalo Německo v roce 1939, začala převážně s lehkými tanky Panzer I a II, a menším počtem středních tanků Panzer III a Panzer IV. Ačkoliv ve Francii proti nim stály poměrně dobře chráněné tanky Char 1 francouzské armády a Matilda II britské armády, neměly s nimi, díky naprosto nevhodné taktice použití na straně Spojenců, německé tanky velkou práci. Ke změně dochází při německém tažení do Sovětského svazu v roce 1941. Ač se sovětská obrana bleskově zhroutila díky neschopnosti sovětského velení a politického vedení, tam, kde se německé panzery v boji utkali se sovětskými tanky T-34 a KV 1, přicházeli Němci o tanky i posádky – z hlediska takticko-technických parametrů neměly sovětské tanky konkurenci. Německé velení na to reagovalo zavedením novým vzorů tanků Panzer V Panther, Panzer VI Tiger I a později, v závěru roku 1944, Tiger II (Königstiger). Nové tanky Panter a Tiger I byly poprvé ve velkém množství nasazeny v Bitvě u Kurska, kde ovšem narazily na tak silnou pasivní obranu a tak velký počet sovětských tanků, že nebyly schopny prorazit. Na východní frontě však byly, co do kvality, tankové síly obou stran vyrovnané a Rusové vítězili díky velké početní převaze. Jinak tomu bylo na Západě, kdeTygry neměli konkurenci a počet ztrát jejich protivníků je převyšoval až desetkrát. Shermany Firefly vybavené výkonnými britskými kanony ráže 76 mm je sice dokázaly zničit, ale pokud střela z Tygra zasáhla Sherman, ten díky slabému pancéřování a benzinovému motoru vyhořel. I spojenci tedy byli nuceni vyvinout těžké tanky. USA zkonstruovali těžký tank M-26 Pershing, který do válečných operací v roce 1944 a 1945 zasáhl, Britové tank Tortoise, vyrobený pouze v šesti kusech. Byly ovšem vyvíjeny ještě větší a těžší tanky, což se ale ukázalo být slepou uličkou. Po válce se dále zvyšovala ochrana tanku a ráže tankových kanonů, nejprve na 105 mm, později na 120 mm. Současně tanky dostávaly nové vybavení a přístroje a tím vším rostla váha tanků. Tak byl již v polovině roku 1945 původně těžký tank Pershing s hmotností 42 tun překlasifikován na střední tank. Hmotnost těžkých tanků se po válce posunuje k 65 tunám (britský Conqueror, americký M-103). Ze středních tanků, které jsou ve všech armádách páteří obrněných sil se stávají hlavní (capital) , nebo univerzální tanky a v šedesátých letech postupně těžký tank jako samostatná kategorie zaniká. Je zaváděn „hlavní bitevní tank“ – „Main Battle Tank“, v jehož kategorii jsou zařazeny tanky hmotnosti od 42 tun (Leopard I, sovětské tanky T-60 a další) do 65 tun (M-1 Abrams, Challenger II, Merkava IV).