Zlatá panna

Zvláštní pohádka s nesympatickým a tak trochu oidipáckým princem, jenž se vypraví hledat nevěstu nachlup podobnou jeho zesnulé matce, kterou znal jen z obrazu. I když to tak nemusí na první pohled vypadat, mnohem větším padouchem než královna je prospěchářský a úskočný komoří, jenž kul pikle na zavraždění prince hned od začátku a když mu po princově návratu šlo o krk, pokoušel se zachránit překabátěním na tu správnou stranu a přesvědčovat krále, jak ušlechtilý čin vykonal, když vraha jeho syna nechával naživu a skrze tuto zištnost doufal, že tím zachrání i sebe. U královny si pozorný divák všimne, že o svých špinavostech alespoň občas zapochybuje a když poznala že prohrála, nesnažila se poníženě prosit o milost a odešla ze světa s grácií. Pohádka je dějově poměrně nevyvážená, v první polovině se téměř nic zajímavého neděje a vše podstatné se odehraje až v druhé půli. Co mě nejvíce zaujalo byl královnin závěrečný monolog, zejména velmi moudrý poznatek, jenž si lidstvo často pokrytecky nepřipouští. "Vítěze nesoudí, k vítězům dolézají." Už jsem viděl vydařenější pohádky s obsazením brněnských herců, zvlášť ty orientálně laděné. Toto je slabý průměr, tudíž 4 * a 40%.