Celestino se právě vrátil z vojny a chce odejít za prací na moře. Být rybářem bylo jeho dávným snem. Konečně ho tedy může uskutečnit. Ale odpoutat se od rodiny, která v něm vidí svého „zachránce“, není tak jednoduché. Copak je opustí teď, kdy se jim vidina lepšího živobytí přiblížila na dosah ruky? Potřebují přece pračku, ledničku, televizor, auto – s jeho platem se počítá. Celestino by jim vše chtěl najednou upřít. Plahočit se někde na moři, to je pěkná existence! Jen dřina a peníze žádné. Ve městě přece může pracovat v úřadě. A co si přát víc? Stálý plat, naděje na kariéru, žádné starosti… Celestino půjde pracovat do úřadu. Jak by k tomu rodina přišla, aby najednou někam zmizel. Je jejich povinností uchránit ho před nerozvážností.
Logika rodiny je neúprosná a pro mírného, dobráckého Celestina je holou nemožností postavit se proti všem argumentům. Vykročil tedy na cestu za štěstím. Představy o práci pro chlapa se brzy staly konkrétnější. V kanceláři na něm přece chtějí jen jediné: zdokonalit se v přetvářce, umět pomlouvat a donášet, vědět, jak se zalíbit šéfovi. U kamarádů také neuspěje, vždyť nemá zásobu dramatických milostných dobrodružství. Zbývá rodina. Ale kampak se poděla starost o jeho šťastnou budoucnost? Slibovaný rybářský prut zůstává snem, akvárium, které mu dosud bylo jedinou zábavou, se vyhodí, jinak by se do bytu nevešly užitečnější věci. Peníze nejsou na rozhazování. A Celestino by už měl konečně přestat myslet na hlouposti. Nejlépe, když se ožení. A tak i v tom se Celestino stane poslušným nástrojem své cílevědomé rodiny.
Do života rodiny Violovy vstupuje Amelie. Budou samozřejmě bydlet všichni pohromadě, ještě by si Celestino odnesl všechny ty pěkné věci. Celestino si myslel, že alespoň Amelie mu vynahradí všechny neúspěchy. Zdála se přece tak hodná a milá, chápala dokonce i jeho zálibu v rybách. Ale jak měl tušit, že hledá otce pro dítě, které čeká? Nalhávat si, že v této rodině ještě někomu záleží na jeho spokojenosti, už Celestino nedovede. Tady je zcela zbytečný, tady figuruje jen jeho plat. On není člověkem, ale automatem na peníze, navíc s jednou velkou vadou: brzy se vyčerpá.
Televizní inscenace Svět vody byla natočena podle stejnojmenného románu současného italského spisovatele Alda Nicolaje, scénář napsala E. M. Kavanová. V hlavních rolích uvidíte Viktora Preisse (Celestino), zasloužilou umělkyni Vlastu Fabiánovou (matka), Antonína Molčíka (manžel), Danu Hlaváčovou (Diana), Slávku Špánkovou (Amelie). Dále pak L. Štědrou, L. Kopřivu, J. Kodeta, J. Ornesta… Hru nastudoval režisér Karel Pokorný, hlavním kameramanem je Adolf Navara.
MRÁZKOVÁ, Alena. Svět vody. Květy. 1974, č. 27, roč. 24, s. 47.
