Vzpoura v Damašku

"Vzpoura v Damašku" je německý film, zachycující podle skutečných událostí úsek světové války z posledních bojů německých oddílů v Syrii v roce 1918. "...zde poprvé jsem byl hrdý na nepřátele. Byli 2000 mil daleko od své vlasti bez naděje na uniknutí z cizí země a v tak zoufalém stavu, že by to stačilo zničit i nejsilnější nervy. Avšak přes to držela se jejich vojska pevně ve srovnaných řadách mlčky a se vztyčenými hlavami. Když byli napadeni, zastavili se, zaujali bojovné postavení a přesně pálili. Neznali spěchu, křiku ani nejistoty. Byli báječní..." Tak údajně charakterizoval anglický plukovník Lawrence německé vojáky, kteří bojovali v okolí Damašku a drželi se s vypětím všech sil v malých pevnůstkách. V jedné z nich, kde hloučku vojínů velel setník Schulz, bojoval poručík Keller, který dostal nesnadný úkol: s několika muži dorazit do Damašku a přivést odsud potraviny a střelivo. To se mu sice podaří, ale přesto příjde rozkaz k ústupu, k jeho potížím, zejména dlouhému pochodu pouští a zákeřných útoků Arabů, útrapám žízní, přepadům anglickými letadly, se nakonec přidruží vzpoura Arabů ve vyklizovaném Damašku. Tyto příběhy jsou za režie Gustava Usiského vylíčeny přirozeně a objektivně: v pocitech mužného kamarádství vojáků a přitom důsledné kázně stává se jejich hrdinství něčím samozřejmým a nepotřebuje nadsazování. Výběr typů a charakterizace v hovorech i ve hře přibližuje děj dávné skutečnosti. V popředí jsou výkony Joachima Gottschalka v úloze onoho poručíka Kellera, který podle historických záznamů opravdu dovedl hrstku ustupujících německých vojínů až do Aleppa, a Hansa Nielsena v úloze setníka, velitele pevnůstky. Za těchto okolností vsunutý románek mladé Němky, opuštěné karavanou v poušti, která z lásky k poručíku Kellerovi se stává ošetřovatelkou, působí ve filmu nepatřičně ba rušivě, zejména za hry Brigitty Horneyové, příliš unylé, místy až nepříjemně. Tak to byl v náznaku film "Vzpoura v Damašku".