Něco jako komedie

Na tuhle komedii jsem narazila čistě náhodou tak jsem si řekla proč ne. Nějakou extra velkou zábavu od tohohle snímku nečekejte, protože se jí nedočkáte, i když začátkem filmu jsem si nebyla tak úplně jistá pak se to dalo do pochybu a nemůžu říct, že bych měla potřebu film vypínat. Ač hlavní hrdina byl takový nějaký prkený v průběhu filmu rostál a nakonec vcelku překvapil. Zach Galifianakis zde dokazuje, že mu jdou i vážnější role, a začínám ho mít čím dál raději. Nemůžu si pomoct, ale film mi hodně připomínal film 28 dní, kde se jedná o něco podobného, tedy když pominete to, že zde se neléčí lidé se závislostí na lécích drogách apod, ale jsou zde z duševními problémy. Ale tak nějak mi to film trochu připomínalo, nemůžu si pomoct.Jen škoda, že Lauren Graham nedostala trochu více prostoru.

Takový den otevřených dveří v blázinci i s delegátem (nepovedený klon Keanu Reevese), který nás krom svých bolístek, co trápí každého druhého adolescenta, seznamuje s chorobopisy spolunocležníků, vstřebává jejich životní moudra a balí neteř Julie Roberts - vše se záměrem oduševnělé osvěty, ale bohužel i s dávkou hypnotik...

1 * navíc za několik momentů a chvil, které byly poučné z hlediska mezilidských vztahů. Humorné scény, kterých mnoho nebylo, byly celkem přirozené. Jinak mě to docela minulo a nezaujalo.

Vidět Zacha i v jiné roli, než zavedeného pařiče, je velmi vítaná změna. Tvůrcům se podařilo Craigovu nesmělost přenést i na diváky a to takovým způsobem, že si toho téměř ani nevšimnete. Jen doufám, že si k filmu lidi najdou cestu, protože se mi zdá, že působí tak nenápadně, že ho lze snadno přehlédnout - což by byla celkem škoda.