Anny s bičem

"Vezmi mne s sebou". Ondráková v něm hraje úlohu dcery profesora přísných mravních zásad a názorů, kde do poloviny filmu chodí puritánsky nahastrošená a v druhé půlce snímku se z ní najednou stává hypermoderní dívka, která vyhrává soutěž v míchání coctailů a s dokonalým úspěchem tančí v baru. V této náhlé, nijak nepropracované proměně je hlavní vada libreta, jehož autor spolu s autorem scénáře a titulků se přičinili o to, aby nový film Ondrákové byl mnohem slabší než předcházející snímky její německo-české produkce. Život v rodině pedantického, šosáckého profesora je líčený příliš rozvláčně, zato náhlý obrat ve smýšlení dosud krajně starosvětsky vychované dívky, brnkající na piáně písně o škubánkách a rázem se měnící v dámu velkého světa, se odbyl několika titulky, v nichž čtenářka společenského katechismu mluví najednou výrazy z periferie. Ve filmu bylo zakopáno mnoho možností k vyvolání scén situačního humoru a komičnosti, které zůstaly nevyužity. Film byl ve své stavbě roztříštěný, někde se děje příliš mnoho najednou, jinde zase příliš málo. Tím trpěla režie Karla Lamače, i když měl opět mnoho dobrých postřehů, Anny Ondráková byla opět ve svém živlu, a svědčily jí hlavně první díly filmu. Velmi dobrý výkon ukázal Siegfried Arno v komické úloze strýce profesorovy dcery a nejlepší scénou filmu je jejich komické taneční duo v baru. Hellerova kamera? Předváděla se velmi špatně vyrobená kopie filmu, takže není ani možné o kvalitě kamerových záběrů mluvit.