Zpívající město

"Zpívající město" je ve stejnojmenném filmu Neapol a režie si ovšem nedala ujít fotografické využití jeho přírodních i historických osobitých krás. Děj filmu je sestaven tak, aby v něm přišly k platnosti dvě umělecké osobnosti, odlišné v mnohotvárnosti uměleckého tvoření, ale tím právě se doplňující: tenorista Jan Kiepura a Brigitta Helmová. Onen zde hraje neapolského průvodce cizinců, prostého člověka, jenž celou svou radost ze života vyzpívá v písních. A proto to prosté, přímé pojetí života a lásky se dostává do osidel svůdné vídeňské vdovy, které se zdá docela příjemnou změnou v jejim životě, naplněném společenskými povinnostmi, zamiluje-li se jednou do zpívajícího Neapoliťánka a dá-li se jím milovat. Ale Giovann nemá smysl pro povrchnost těchto citů, trpí jí a vrací se ke svému moři a snad i ke své zapomenuté dřívější látce. Jan Kiepura je umělec skvělých pěveckých schopností - říkalo se dokonce, že by mohl být Carusův nástupce, ale to byly spekulace, ale rozhodně jeho pěvecký výkon pozvedá značně uměleckou úroveň filmu. Brigitte Helmová vytvořila zde dobrý typ obletované krásky, lehkomyslné a zase sentimentální, koketní a zamilované. Humornou stránku zastupoval Georg Alexander. Hudební a slovný přednes zněl v kinech vybavených již novou aparaturou celkem dobře a jasně, jen místy ještě neobroušeně .Dialogy někde zbytečně rozvláčné daly pocítit nedostatek dobrých českých titulků. "Aby se neřeklo", bylo jich několik rozhozeno jen tak od oka, bez ladu a skladu, bez souvislostí s hovory německými a s obrázky. A tak naši tatíci nebo dědové, ženská strana našich předků byla umírněnější, hřímali, že tak se na snášenlivosti a kulturní vyspělosti českého obecenstva nesmí hřešit.