Děti velkoměsta

"Děti velkoměsta". Francouzský film "La maternelle", česky nazvaný "Děti velkoměsta" je jedním z těch vzácných děl, která se svou vysokou uměleckou i lidskou úrovní se vymykají stručné popisce. Problémy, zápasy a bolesti dospělých lidí, které jsme zvyklí vídat na projekční ploše biografu, vystřídává zde kolektiv dětí nejútlejšího věku z mateřské školky, kam se schází denně ze všech koutů velkoměsta zanedbaná a opuštěná drobotina. Film je téměř bez děje. Ale přece se utrpení dětské duše, jejíž dosud neotřelý cit, právo na radost, hru a smích jsou surově sráženy nechápavostí a sobectvím dospělých. Dítě zde není podle Hugových krásných slov "radostí putující mezi námi", nýbrž zrcadlem, nastaveným "století dítěte", výkřičníkem nad pokročilou pedagogickou teorií, jíž praxe ani zdaleka nedrží rovnováhu. Nikoliv diplomy, nýbrž svrchované sebeobětování a láska k dětem, jakou měla jejich pěstounka, spasí tento malý národ, odsouzený k předčasnému poznávání nočního velkoměstského života, jeho banalit a hrůz. Po stránce režisérské a technické je film bezvadně upravený. Není v něm citlivůskářství, ani nevkusného přepínání. Co obraz, to život sám. Není ani možné dobře pochopit všechnu prostotu, přirozenost a procítěnost hry čtyřletých umělců. "Děti velkoměsta" se zařadily ke klasickým dílům francouzské kinematografie.