Muž, který spáchal vraždu

"Muž, který spáchal vraždu". Sloučením mitivů stejnojmenného románu C. Ferréra a divadelní hry od P. Frondale vyšlo z Berhardtovy režie vzácné filmové dílo, které přes svůj titul i obsah není kriminální ani detektivní novelou, nýbrž dojemným obrazem muže, jehož láska ke spravedlnosti a snad i k ženě učinila ne snad vrahem, ale soudcem řídícím se nepsaným pragrafem lidství. V byzantské kráse posvátných mešit a minaretů turecké metropole rozvíjí se pozvolným a jistým krokem děj s kořeny sahajícími hluboko do minulosti, ale zahájený vhodným řešením vstupem francouzského důstojníka markýze de Savigné do Cařihradu a tím i do elitní společnosti zmodernizované Konstantinopole. Zde se seznámí s brutálním lordem Falklandem, který svou neomezenou státní moc uplatňuje i na úkor rodinného štěstí své mladé manželky Mary, která, aby neztratila svého synáčka, je nucena setrvat v nesnesitelném ovzduší Falklandova domu . Markýz de Sévigné snaží se u vysokých hodnostářů získat porozumění pro tísnivé postavení spanilé Mary, ale naprosto skrytá Falklandova moc zastrašuje i turecké policejní ministerstvo. Odhodlává se sám k rozhodnému gestu ve chvíli, kdy Falkland chová u sebe získaný vyděračský úpis, kterým nabývá rozvodem s Mary práva na dítě. Vykrystalizované herecké umění podepřené sugestivním pohledem Conrada Veidta v titulní úloze nejsou v rozporu s výkony ostatních přžedstavitelů, jimž byly úlohy přiděleny se zvláštním ohledem na jejich vrcholné schopnosti, zaručující umělecký ráz tohoto filmu. Heinrich George vítězí svou charakteristickou brutalitou stejně jako krásná Trude von Molo svou ženskou jemností a vnadami svého uměleckého zosobnění lady Mary.