Nádech

"Když scháníte orgány a máte peníze, řešení se dá vždycky najít..." Hodně drsný film o tom, jak rozdílnou cenu má lidský (v tomto případu dokonce dětský) život. A také o tom, co všechno se může skrývat pod rouškou lékařské péče v charitativní nemocnici z chudé země. Americkému advokátu Paulovi umírá dcerka a on se ze všech sil snaží najít pro ni pomoc. Doslova pohne nebem i zemí, jenže netuší, jak vysoká se cena za její život nakonec ukáže být. A v emočně vyhroceném závěru, kde jej čeká zásadní rozhodnutí si divák chtě nechtě musí položit otázku, jak by se v podobném případě zachoval on sám, kdyby šlo o jeho vlastní dítě....

Film, který mě dost překvapil. Takových filmů tady bylo už mnoho otec se staží zachránit své umírající dítě, ale tenhle muž je schopný všeho. Film mě velice překvapil hlavně kvůli konci, opravdu nečekané. Dermot Mulroney obvykle hraje v romantických filmech a pro to mě překvapil i svým výkonem.

Kam až by měl člověk zajít při snaze zachránit život svému těžce nemocnému dítěti? I takové motto by mohlo být u tohoto fenomenálního snímku. Námět není nijak nový, zoufalého snažícího se otce pro kterého jsou překážky tabu jsme měli možnost vidět už několikrát, ale toto je zcela něco jiného. Zde je prezentován boj ve své nejryzejší podobě. Krutý příběh nás zavádí do Mexického podsvětí, kde velmi výrazně kvete nelegální obchod z orgány. A tady se děj převážně odehrává. Žádné americké hrdinství, žádný patriotismus, žádná umělohmotná pohádka. Absolutně reálný pohled na věc, kdy se hlavní postava rozhoduje co všechno je ochoten udělat, kam až může zajít, jestli bude riskovat život svůj či kohokoliv jiného, jak moc bude konfrontován s pravdou v otázce morálky a přesvědčení. I přes nízký rozpočet se podařilo natočit vcelku napínavý příběh schopný upoutat pozornost a v rámci děje i překvapovat. Absolutně reálný konec mnohé překvapí určitě. Tohle je život.

Vskutku drsný snímek z džungle jménem Mexiko, s dojmem umocněným herci, kteří na sebe nestrhávají pozornost, jen dobře odvádějí svoji práci nutnou k představě o výpovědi stavu lidstva v různých oblastech, byť na jednom kontinentu a nedaleko od sebe. Zatímco se náš svět, ten "lepší", zabývá otázkou, zda je v pořádku použít zbraň na pedofila, který měl na tříhodinové návštěvě sousedovic kluka, aniž neexistují důkazy, že by ho jakkoli ohrozil, za jeho hranicí jako by si dali dostaveníčko všechny zrůdy, které zem nosila. Je to ale jejich přirozenost, co je nutí k obživě těmi nejohavnějšími způsoby, jaké dokázal člověk vymyslet, nebo jim to umožňuje civilizace odnaproti, která se neštítí, v případě svého vlastního ohrožení, popřít všechen humanismus, na kterém si tak zakládá? Můj obdiv proto patří Paulu Stantonovi, který našel sílu ho v nejtěžším rozhodnutí svého života nepopřít.... Tak a teď si půjdu splnit svou občanskou povinnost - odvolit prezidenta, ať si vyberu kteroukoliv variantu z dvou mizerných, nemůžeme dopadnout hůř, než v Mexiku, že ne?