Kdysi dávno žili spolu v malém domku uprostřed lesa kočička, myška a červená slepička. Kočička s myší byly náramně lenivé a kdykoliv měly pomoci pilné slepičce, vždy si našly nějakou výmluvu. – Je chladné, podzimní ráno. Slípka, kočka a myšička se probouzejí, ale žádné se nechce z postele ven. Slepička připomíná, že je třeba zatopit. Nakonec však vstává a zatopí sama. Světnička by potřebovala zamést. Slepička, zaměstnaná rozděláváním ohně se ptá, kdo zamete, ale ani jedna ze spolubydlících se k tomu nemá. Slepice si vezme koště a pustí se do uklízení. Práce ji baví, a tak si k tomu prozpěvuje – pokvokává. Kočička ještě vyspává a slepiččina píseň ji ruší. Napodobuje komicky její zpěv, ale zvuky, které vydává, jsou tak falešné, že to nevydrží ani doposud spokojeně spící myš. Začne se s kočkou hádat, a pak se ty dvě líné a nesnášenlivé bytosti dokonce začnou honit. Namyšlená kočička chce triumfovat a nařkne myš, že nemůže být nikdy atraktivní tak, jako ona, protože má věčnou rýmu. Hádku přeruší pilná slepička svým dotazem, kdo sní snídani. Obě lenivky se mohou přetrhnout, jak spěchají ke stolu. Avšak místnost náhle ztemní, protože v okně se objeví hlava starého lišáka. Bez pozvání se vecpe do domečku a usadí se za stolem, na jehož opačném konci se ustrašeně krčí tři nešťastnice. Lišák předstírá přátelství a chce od „hostitelek“ slyšet, jak je krásný a hodný, zkrátka fajn. Na taková slova se žádná z obyvatelek necítí, a lišák pokračuje. Byl by rád, kdyby ho někdo podrbal a zazpíval mu ukolébavku. Slepička se strachem, ale přece jen s jakousi odvahou natáhne křidélko a začne toho lupiče vískat na hlavě. Lišák předstírá, že spí, ale jakmile slepička na okamžik poleví v ostražitosti, natáhne pracku a strčí nebohou kdádalku do pytle. Je už jen dílem vteřiny a v pytli jsou i kočka s myší. Lišák si hodí vak přes rameno a vydá se k domovu. Ujde kus cesty a rozhodne se, že si odpočine. Natáhne se na zem a spí. Moudrá slepička vytáhne zpod křídla nůžky, které si prozřetelně vzala s sebou a zeptá se, kdo chce stříhat. A hleďme! Z jejich lenivých družek jsou rázem ochotné pomocnice. Zanedlouho jsou z vězení venku. Stejně ochotně běží se slepičkou pro kameny. Naloží je do pytle a otvor rychle zašijí. Pak se ukryjí opodál. Lišák se prospal a vydává se na cestu. Pytel se mu zdá hodně těžký, ale vyhlídka na chutnou večeři ho pohání vpřed. Už ve dveřích volá na ženu, že k večeři budou tři chody. Vyleze na střechu a komínem shodí „úlovek“ rovnou do hrnce. Kamení roztluče nádobí a pec a lišák spadne se střechy. Na dnešní výlet hned tak nezapomene. – A v malém domečku uprostřed lesa si dál žijí tři věrné přítelkyně: kočička, myšička a červená slepička...
[vík] O kočičce, myšičce a červené slepičce. Filmový přehled. 1990, č. 9, s. 39 – 40.
