Povídky slečny Hoffmanové

"Povídky slečny Hoffmanové". Anny Ondráková jako kávová plantážnice, Ondráková s havranovitě černou parukou, Ondráková jako pilotka - tak to tu ještě nebylo - to je aspoň zase něco nového! Ovšem, hlavní svůj úspěch slaví a sklízí i v tomto filmu jako plavovlasá čertice, která se octne v situaci, že je jako domnělá tulačka zachráněna svým hlavním obchodním konkurentem. A Anita pozná pravdivost přísloví své staropanenské tety, že aróma života je láska. Dříve ovšem oba musí projít ohněm zkoušek, přičemž Ondráková je v tomto filmu o to roztomilejší, oč je méně rozpustilá a klaunovská, skoro se mně chtělo napsat clownovská, aby i v tomto směru zde byla zachována prvorepublikánská patina, než v dosavadních svých filmech.Také její partneři Mathias Wiemann a Ida Wüst se zcela přizpůsobili rázu této veselohry s obnoveným a na působivosti tolikrát přezkoušeným námětem záměny osob, veselohry zřejmě nenáročné, ale právě proto zábavné s pěknými záběry z bavorských alpských krajin. Poznámka autora: Bohužel, jak už to přečasto bývalo, tak při převádění zvukových žurnálů zněl jen německý slovní doprovod. Když už to jinak n e š l o, diváci, naši čeští diváci v české zemi, se ani za patnáct roků od vzniku republiky nedočkali trošku úcty k státnímu jazyku v českém městě a v českém podniku.