Kdo by bral lásku vážně?

"Kdo by bral lásku vážně?" Pod Engelovou režií vznikl zábavný a veselý film z berlínské produkce. Děj je vtipný, ale prostinký až běda, již proto, že se s naprostou nenuceností vrátil k starému motivu, který tak štědře nabízí ulice a podává ho v nesčíslném počtu variací bez zřetele na požadavek originality. Tak se objevuje opět několik rozmarně nevinných uličnických tváří - scénář praví: Max, Ilsa, Bruno a Jakub, v seznamu osob: Max Hansen, Jenny Jugo, Otto Wallburg a zvláště Willi Schur. Všichni čtyři tvoří pevný celek hereckých zdatnosti, v němž ztrácí Hansen a Jugo silně tím, že je divadelní jeviště posledni dobou poněkud pro film zkreslilo.. Zato si Wallburg a zvláště Schur ponechali svoji nezkaženou originalitu v komických projevech. Co povznáší Hansena na úroveň druhých, je vybraný způsob kabaretního zpěvního přednesu. Tentokrát v Grossových melodiích, které se snoubí zase jednou s dříve tak oblíbenými Rotterovými texty. Co se týká obrazu kamery, zůstávala německá produkce věrna svému středostavovskému průměru. Pouze jednou unikla z jeho mezí a to nakrátko: v chaotickém střihu snímku z lunaparku.