Anastázie

Film vychází ze skutečných reálií. Příběh Anny Andersonové udržoval čtenáře tisku v napětí řadu týdnů. Paříž dvacátých let: dívka Anna trpí ztrátou paměti. Nemá se čeho chytit a zcela dezorientovaná chce spáchat sebevraždu. V poslední chvíli jí v tom zabrání generál Bounine a přítel Serge. Generála , který si všimne její podoby s nezvěstnou dcerou ruského cara Anastáziií, napadne představit jí jako dědičku carského bohatství. Anna, jež je stále více přesvědčena, že je skutečně Anastázií, se nechá zpočátku Bouninem bez odporu řídit a zamiluje se do něj. Po prohlédnutí jeho záměrů se postaví proti jeho pletichám. V roce 1956 stejný námět zfilmoval německý režisér Falk Harnack: Anastazia, die letzte Zarentochter.

Stylizovaná pohádka pro dospělé, kde mě fascinovala hierarchie ruské společnosti, kterou se její zástupci snažili udržet i po rozpadu monarchie - prostě lesk a bída šlechticů. Yul Brynner nemluvil, pouze arogantně dával příkazy nejen Ingrid Bergman(ové), které to slušelo. Konec filmu přišel na můj vkus velmi rychle a velmi ráda jsem viděla Helen Hayes(ovou) taky v jiné roli než v Letišti.