Prokletí

Skoro víc, než bát se, film nutí kreslit si rodinné grafy. To hlavní, co si z filmu pamatuju totiž je, že jsem se celou dobu snažila pochopit, kdo je čí sestřenice a který otec patří k jakým dětem, no a když to člověk konečně vstřebá a začne se orientovat v rodinných vazbách, tak je pomalu konec (tak tohle jsem opravdu nečekala). A o té tajemné kletbě naopak film nepochopitelně mlčí. Ani dobré, ani špatné, prostě jen nijaké s nepochopitelným zaměřením.

Kdo čeká horor ve kterém teče krev proudem ten se nedočká. Naopak se mi líbil nápad s kletbou. Mělo to spád a nenudil sem se u toho ani chvilku. Vřele doporučuji.