Evoluce

Na černém pozadí se objevují soustředěné bílé kruhy, představující vodní hladinu. Život vznikl ve vodě – pod hladinou to vře, bublinky stoupají vzhůru, objevují se první známky života: prvoci a jim podobné jednobuněčné organismy. Další stadium, vyšší, barevně odlišené ostře oranžovou a zelenou na černém pozadí, je charakterizováno sasankami, hvězdicemi i jinými fantastickými druhy, a končí rybami. Pak už jde vývoj trochu rychleji, přes obojživelníky, plazy až k savcům. A je tu opice – oranžová, črtaná kresba předchůdce člověka se trhaně pohybuje, cení bílé, pravidelné zuby. Tento tvor prochází před očima diváka symbolickými přerody – ze zvířete v pračlověka, z pračlověka ve zvíře, je to zvíře-člověk, nebo člověk-zvíře…? Hlava i trup mění svůj tvar, konečně první úspěšný pokus udržet se na zadních – tvor, už tolik podobný člověku, se učí chodit. Opatrně našlapuje, utíká, skáče, občas upadne, ale chodí! Je to obrovský vývojový skok, ale v člověku se dál střetávají dvě formy, dvě stadia, symbolicky vyjádřená postavou oblečenou a postavou nahou. Lidské ego a alter ego, věční soupeři, věčně se střetávající, věčně zápasící – odvěký střet dobra a zla. Štěstěna je vrtkavá, ale v tomto zápase nejde ani tak o štěstí, jako o zdravý rozum nebo krutou náhodu. Jeden ze zápasících (první nebo druhý?) už nezápasí fér – v jeho ruce se mihne boxer. A je to opět obrovský vývojový skok – bohužel nazpět. Na černém pozadí se objevují soustředěné bílé kruhy, představující vodní hladinu… Znovu začátek nebo znovu konec?... [zb] Evoluce. Filmový přehled. 1982, č. 3, s. 37 – 38.