Jak to mám říci svému muži?

"Jak to mám říci svému muži?" byla německá veselohra, která byla dobrou lekcí pro mladé manžele: pro muže, předčasné hypochondry, kteří si nejsou dobře vědomi, kolik obětí vlastní svobody je v láskyplné péči jejich ženušek, a proto tyto ženušky, aby se bez vědomí manželů nepouštěly do žádných dobrodružství, byť i sebeneviňoučkých. Sice se jim může stát, že ztratí kufřík s pyžamem - a kde jinde by mohla mladá hezká žena zapomenout pyžamo než u milence? Případ se zaplétá tím, že z jedné lži vznikají druhé, a že pyžamo se dostane do rukou jiné žárlivé a podezřívavé ženy - a neštěstí je hotovo. Naštěstí je tu životem prověřená a tím zkušená starší přítelkyně, která takovým přeháňkám už rozumí a přičiní se taktně, aby ulétlý ptáček se vrátil do své klícky. Točí-li se příběh kolem pyžama, neznamená to, že jde o tuctovou pikantní historku. Naopak - je to jedna z těch jemných veseloher, které divákům přinášely zábavu a příjemnou pohodu v duši na tak dlouho, pokud si divák maně nevzpoměl na veselohry z domácí produkce. Ovšem ta neměla také takovou Renatu Müllerovou, tak okouzlující v rozpacích svých lží a v marných pokusech zapřít manželskou lásku k partneru, jakým jí byl tentokrát Geoge Alexander. A nezbytná barová scéna zůstala vedením režie jen letmou epizodou s malou drbkou, aby vynikl kontrast špatně chápané svobody a útulnost šťastné domácnosti. Film však v žádném případě nemoralizoval, dokonce, tady pozor, vystavil podle potřeby i hezkou postavu hlavní představitelky divákovu pokušení v diskrétních částech oděvu, ale hned jej uklidní teplým veselím. Tak to byl v kostce německý film "Jak to mám říci svému muži?"