Klid noci

Opravdu výborný thriller chvílemi balancující až na pomezí hororu. Film má úžasnou atmosféru a je to podle mého jednoznačně nejlepší práce režiséra Roberta Bentona. Výborná kamera a herecká stránka asi nepotřebuje komentář. Meryl Streep i Roy Scheider dostáli plně své pověsti a vynikající byla i veteránka Jessica Tandy. Zaujal mě i Joe Grifasi v roli Joe Vitucciho. Jeden z filmů, které léty ani trochu nestárnou.

Také jeden z mých oblíbených v mládí. Ten by také asi v dnešní době nějak převratně neuspěl. Nějak tomu chybí švih, ale v každém případě se na to dívat dá. Ovšem když už znáte pointu, tak podruhé asi ne.

Film má poněkud originální začátek. A kdyby byl vymyšlen i nyní, tak by měl originální začátek i dnes. Tento ponurý film, jemuž skutečně sluší slovo strašidelný, byl u nás promítán už v polovině osmdesátých let. Byl jsem zvědav, jestli mne osloví i dnes. Je pravda, že už snímek nahlodal zub času a moderní technika nutí zvyšovat i nároky diváka. Musím tedy přiznat, že už to nebylo ono, tak jako před lety. Snad to onehdá bylo dáno silným nedostatkem obdobného žánru. A i když dnes obdobného žánru máme dostatek, vytrácí se z něj inteligence a skutečné napětí. Omladinu tento film asi nudí a u těch starších vyvolá nostalgii.

'Pravděpodobně máme co do činění se ženou, která na povrchu vypadá dětinsky a nevinně, ale pod ní je možné extrémní násilí'. Roy Scheider v roli psychiatra Sama Riceho, kterému byl zabit pacient, a Meryl Streep coby femme fatale Brook Reynolds podezřelá z vraždy. Režisér Robert Benton, podílející se také na scénáři, tímto snímkem krásně vzdal poctu stylu noir a hlavně režisérskému mistrovi atmosférických hororů a thrillerů Alfredu Hitchcockovi. Citací z jeho snímků je zde více než dost. Byť to na první pohled nevypadá, jedná se o silný příběh, který se pro správné uchopení musí velmi dobře sledovat. Je tu spousta úžasných scén od vyprávěných beze slov, zníš asi nejlepší je z aukční síně. Brook obsluhuje telefon a Sam se úmyslně zúčastní aukce věci, která se mu vůbec nelíbí, jen aby jí mohl přes zřízence nenápadně poslat lístek s varováním před policií. Když lístek dostane, vzniká chvilka napětí než si to přečte. Jen tak mimochodem, je to zrovna scéna podobající se jedné ze snímku zmíněného Alfreda Hitchcocka 'Na sever Severozápadní linkou' (1959). Vše se odvíjí tajemně, smysluplně a to až snad do překvapujícího finále. Jako celek ale snímek nemá takovou kontextovou hodnotu, aby se dal přirovnávat k psychologickým thrillerům, ve kterých děj netáhne vyšetřující detektiv, ale obyčejný civilista, kterému přeci jen v charakteristice jakoby něco chybělo. Zkrátka, ne zcela úplně dokáže na sebe upoutat pozornost. Každopádně snímek má správné atmosférické tajemno a Alfredu Hitchcockovi vzdává hold víc, než by si kdo myslel.