Homo.pl

Televize HBO Polska od roku 2006 produkuje vlastní cyklus hodinových dokumentů. Každý z nich sleduje některé divácky atraktivní a zároveň kontroverzní téma, které hýbe polskou společností. K jeho zpracování zve známé režiséry mladé a střední generace. V cyklu se tak objevila témata pohřbu žehem, mužské prostituce, transplantace orgánů či ženských věznic. Režisér Robert Gliński se v rámci tohoto cyklu chopil tématu postavení homosexuálních párů v Polsku. Ve filmu se představí několik obyčejných párů, které vyprávějí o svém každodenním životě, vzpomínají na coming-out, vyjadřují se k otázkám sňatku, zakládání rodiny a (ne)přijetím polskou společností. Režisér si k rozhovoru vybral takové protagonisty, kteří způsobem života nevybočují z norem a jsou reprezentanty střední třídy. Snímek se snaží nezasvěcenému polskému divákovi představit „normální" lidi při běžných činnostech, jako jsou nakupování v supermarketu nebo příprava toustů k večeři. Svým vyzněním se přibližuje k některým umírněným přesvědčovacím akcím polských GLBT aktivistů, pomocí nichž se snaží změnit převládající homofobní rozpoložení polské společnosti. Typickou akcí tohoto typu byla kampaň „Ať nás vidí", při níž na billboardech po celém Polsku visely civilní portréty homosexuálních párů. Také dokument Roberta Glińského má především osvětovou funkci. Zajímavým bodem filmu je informace o tzv. růžových svazcích, registru homosexuálů, který zpracovávala komunistická tajná policie od 70. let 20. století a který sloužil k zastrašování a vymáhání spolupráce. Homo.pl není v tvorbě Glińského jediným dokumentem, ve němž by se věnoval lidem s nestandardním postavením ve společnosti. V roce 1987 realizoval tři krátké filmy s židovskou tematikou (snímek Já - Žid a dva inscenované dokumenty Číslo 181970 a Vězeň 94287). Po natočení filmu Ahoj, Terezko (2001) se naopak soustředil na dívky z výchovných ústavů. O této problematice natočil osmidílnou dokumentární telenovelu Děvčata z ústavu a o rok později dokument Pískle. Jan Jeništa, 36.LFŠ 2010