Svět na drátě

Simulacron 1 je nejdůležitějším projektem Institutu pro kybernetiku a výzkum budoucnosti. Elektronické monstrum má dosavadní počítačovou technologii pozvednout o stupeň výš. Bude-li funkční, dokáže předpovídat politické, hospodářské a společenské procesy s takovou přesností, jako by se odehrávaly dnes. Tím je přístroj zajímavý pro dvě strany: pro ty, kdo chtějí zlepšit situaci světa, i pro ty, kdo chtějí získat informační náskok před konkurencí. Vypuká klasický boj o to, kdo se nové zbraně zmocní první, a také se začíná stírat hranice mezi přítomností a budoucností, mezi realitou a virtualitou... Americký spisovatel Daniel Francis Galouye (1920-1976) byl válečným pilotem. Jako autor se prosadil začátkem 50. let. Simulacron 3 vyšel v roce 1964 a byl znovu zfilmován v roce 1999 pod názvem The Thirteenth Floor (Třinácté patro). Pozoruhodné sci-fi příběhy „nehollywoodského" typu známe i od režisérů nové vlny, např. Godardův Alphaville (1965) nebo Truffautovo 451° Fahrenheita (1966) podle Raye Bradburyho. Na posun žánru od Julese Vernea k Georgi Orwellovi musel pochopitelně zareagovat i Fassbinder. Legendárních Dvacet tisíc mil pod mořem po 2. světové válce vystřídalo 1984. Vědecko-fantastické romány se najednou - pod vlivem zkušenosti z fašistické i bolševické totality - staly romány filozofickými. Tento směr udal George Orwell (1903-1950) a změnily se i rekvizity: poetické mechanické stroje vystřídaly almary plné elektronek a parní stroje jaderné reaktory. Počínaje německou V 1 a V 2 svět haraší především tajnými zbraněmi a dobrodružství se přeneslo z divočiny do laboratoří. Generace vyrostlé na verneovkách musely nutně zažít deziluzi a kluci, kteří dospívali v 50. a 60. letech jako Fassbinder, už mohli srovnávat Cestu na Měsíc s Marťanskou kronikou, a to je opravdu velký posun. Od té doby nás všechny vize budoucnosti programově nutí přemýšlet o přítomnosti a obávat se o ni. Fassbinder a sci-fi je spojení jistě netypické, ale na druhou stranu není nelogické a rozhodně nepřestavuje nějaký jeho „vedlejší" myšlenkový produkt. Vítězslav Čížek, 36.LFŠ 2010