Krev Borgiů

Alebo takí stredovekí Addams family? Nakoniec i moderní režiséri vedia natáčať dobre historické filmy. Borgiovci boli naozaj taký prototyp mafianskej rodiny: úkladné vraždy, moc, vydieranie. To všetko je predsa organizovaný zločin. Keby tam herci nemali stredoveké kostými, ale z obdobia starovekého Ríma, mohla to byť aj rímska císarska rodina. Títo páchali incest, konali zločiny. A ten Cesare Borgia vyzeral ako ten futbalista Maradona.

Najprv fakty, ktoré si nejak pamätám z jednej knižky. Alexander VI. rozhodne nebol veľmi cnostný a morálny pápež. Lukrécia údajne bola troška krutejšia ako v tomto filme. A teraz k filmu. Španielska produkcia. Nebude to náhodou romantika či nebodaj telenovela? Neboli tu nejak masové scény ani ťažké boje. Krv tiež moc netiekla. Aj tou nahotou a zhýralosťou sa relatívne šetrilo. Pomalší dej, žiadne zložité zápletky ani zvraty. Nejaká tá romantika a ľúbostné či milenecké zápletky. A človek by si myslel, že to bude riadne slabé. Avšak človeče sa čuduj, opak je pravdou. Všetky tieto akoby výtky sú skôr výhodou. Jednoducho výborný filmík. Kde ešte musím zdôrazniť skvelé obsadenie, nesympatický ulisný pápež, Césare odporná držka, ženské nádherné. Prekrásne prostredie, kostýmy, pekné detaily či scény ako hodovanie či stolovanie. Možno menšia stopáž by tomu prsopela, lebo veľa výtiek je, že to je jednoducho nuda, ale mňa to zaujalo. Španielský pohľad na jednu španielsku rodinu s veľmi ale veľmi zlou povesťou. Malo to čosi do seba. Tí Španieli asi vedia natočiť kvalitný filmík. Jediné, čo by som troška vytknul, že mohli dať troška viac priestor Jofrému a tiež mohli viac objasniť ďalšie osudy niektorých postáv Edit 06.11.2012: Ešte som zabudol na veľmi peknú hudbu. Je síce taká "obyčajná", ale pasuje tu a kombinácia jej a záberov na hory a pláne, no krása

Historické filmy mám rád. Krev Borgiů zůstal stát někde na půl cesty. Pokrývá sice celou dobu vlády papeže Rodrigo Borgia, ale nejde do hloubky a všeho se dotkne jen tak okrajově.

Velebení i proklínaní Borgiové. V počátcích bývali jen bezvýznamným španělským šlechtickým rodem. Avšak ta „bezvýznamnost“ byla zcela zapomenuta… Rod Borgiů měl chrabré a cílevědomé muže, okouzlující ženy, které vychovány úctě k mužům, nebyly pouze loutkami svých pánů, brali svůj osud se vztyčenou hlavou a hrdě se hlásily ke svému rodovému jménu. To nejdůležitější, co jim bylo dáno do vínku byla „touha“, toto magické slovo měnící tužby ve skutky. I když je to cesta vykoupena: záludností, intrikami a krutostí. Dosažená moc, tak sladce opojná, kterou si rytíři meče skryti rouchem církevním vychutnávají plnými doušky. Prolitá krev bližních, je jen nízká cena; a nepřátelé ať se smaží na hranici. Po jejich boku chtiví odpůrci číhající na chybný krok(je tak únavné být stále ve střehu), jehož využijí; a bez skrupulí skoncují s chamtivými vládci, aby si i oni mohli dopřát ten slastný pocit „nesmrtelnosti“. Jen rod Borgiů si však může říci: „dobyli jsme Itálii“.