Klec smrti

Jeden z mála snímků, který i přes konvenční scénář a nízkorozpočtovou estetiku dokáže nabídnout skutečnou zábavu v podobě fungující akční choreografie. Tvůrci dali prostor v té době neznámému Robinovi Shouovi, pro kterého to tak byla první filmová zkušenost, u něhož okamžitě vynikly nejen technicky přesvědčivé bojové dovednosti, ale i přirozená fyzičnost a charismatický vzhled, díky nimž zapůsobil jako ideální akční hrdina. Příběh jde záměrně stranou. Režie klade důraz na tempo a sekvence soubojů, které jsou dlouhé, promyšlené a potěší každého fanouška žánru. Největší síla filmu se tradičně koncentruje v závěru. Finální zápas v bambusové kleci poseté hroty je choreograficky náročný, vizuálně drsný a dramaturgicky napínavý, takže divák tají dech do poslední minuty. I přes omezený rozpočet tvůrci pečlivě pracovali s detaily, a tak film stále funguje jako svěží, adrenalinová jízda, ke které se dá rádoby nostalgicky vracet. Shouův výkon nezůstal bez odezvy. Po tomto snímku jej ještě v témže roce ihned obsadili i do dalších akčních projektů, jako např. i u nás známý „Red Force 3“ (1988), čímž potvrdil svůj potenciál pro mezinárodní kariéru. Pro milovníky oldschoolového akčního filmu jde o malé, ale sympatické překvapení, které plní to, co slibuje. Čistou, neošizenou akční zábavu.