Tma

V pokoji je tma a v ní se pohybuje človíček. Tma na něj působí zpočátku nepříjemně. Nejistě se pohybuje dopředu a tápe okolo sebe rukama. Má strach a pocit, že za ním někdo je. Nemýlí se, za ním se pohybuje jeho představa strachu, malé strašidýlko, a hned za ním následují další postavičky, které napodobují človíčka v chůzi. Človíček má pocit, že mu narůstají uši do velkých rozměrů. Strašidýlka si s ním začnou hrát na slepou bábu. Honí se dokola, až se panáček ve vzduchu roztočí. Je celý polekaný. Z očí mu vyrůstá další panáček, postavička se zdvojuje. Obrazová hra představ pokračuje. Človíček si tak vlastně začíná oživovat tmu, aby v ní nebyl sám. Z uší mu vyrůstají motýli a poletují kolem něj. Rozvíjejí se překrásné květiny a objevují se další panáčci. Človíček je z toho všeho nakonec tak vylekaný a popletený, až se zamotá jako hadí muž. Dlouhé ruce se pak dotknou vypínače a ostré světlo rázem zaplní celý pokoj. Človíček je v pokoji zcela sám a nesvůj z toho, co právě zažil. Svět okolo něj je nyní jistotou, ale krásná barevnost představ i napětí se ztratily… [jabl] Tma. Filmový přehled. 1982, č. 12, s. 45 – 46.