Země úsměvů

"Země úsměvů" byl film s Richardem Tauberem, kdysi jednim z nejlepších evropských tenorů. Film byl udělaný tak, aby se v něm co nejlépe pěvcův hlas uplatnil. Ale film je film - to je jen řada pohybivých obrázků, které musí působit svým vlastní účinkem na diváky. Ale to zase nejen volbou scén, jejich architektonickou výstavbou, správným osvětlením, ale především hrou na filmu zúčastněných lidí. A ovšem také dějem. V tomto smyslu bylo režiséru Maxu Reichnanovi zapotřebí, aby upravil Lehárovu operetu "Země úsměvů" tak, aby byla cizokrajně romantická, skoro až příliš vážná pro představu, kterou si obyčejně diváci spojovaly s pojmem operety. Stalo se to tak , jak to kdysi dávno provedl Richard Strausss "Ariadnou na Naxu". Opereta jako celek byla vsunuta do rámce jiného příběhu a bylo to. Tady se chce evropská dáma zasnoubit s exotickým princem, to byl první Richard Tauber, skoro mlčenlivý, prostě málomluvný. A na jevišti je pak druhý Richard Tauber, čínský velmož, který si přivezl s sebou Evropanku, kterou miluje a s níž se hodlá oženit. Ale zákony jeho rodu stanoví podmínku pro mravní názor Evropanky nepřijatelnou. Nastal konflikt. Země úsměvů, však žádá přijímat rány osudu s úsměvem, i když srdce krvácí. Ale nejen jemu, ale ij eho křehké sestře, které zahořelo srdce láskou k evropskému námořnímu důstojníkovi. Teď by ovšem tento referát patřil hudebnímu znalci. Protože film Lehárovou hudbou (Lehár v tomto filmu vystupuje jako dirigent osobně) a zpěvními Tauberovými výstupy je vypočten především na tento umělecký efekt. Byl jistě zde rozhodný, pokud je laik zaujat vroucností a čistotou jeho přednesu. Filmového znalce dovedla také vcelku uspokojit též herecká úroveň ostatních účinkujících a přál by si jen, aby u představitelky malé Číňanky, bylo o trošku méně pózy a víc nestrojenosti, tak kdyby Anna May Wong (americká herečka po předcích asiatského vzevření) mohla být na jejím místě. Skutečná tragičnost lásky, která je pro ni bolestným překvapením, trpí touto strojeností gest a pohybů celý výkon herečky, čímž připomínala svou hrou spíš loutku.