Holoubek

Na hřbitově u čerstvého hrobu pláče mladá žena – oplakává svého právě zesnulého muže. Nad hlavou jí smutně poletuje bílý holoubek a za hřbitovní zdí se projíždí na koni mladý muž, nový nápadník. Zpočátku žena nedbá o jeho zájem, ale když jednoho dne češe na zahradě jablka a mladík ji přijede navštívit, sama mu padne do náruče. Zanedlouho si chystá svatební šaty a pak se koná veselá a hřmotná svatba; mladá vdova se znovu vdává. Ve světnici se pije a tancuje, vyhrává veselá muzika, všechna světla jsou rozsvícena. Ale venku už se sešeřilo a mezi holými větvemi stromů začíná poletovat sníh. Zvlášť sychravo a nevlídno je na hřbitově, ale kdo by v den svatby myslel na nebožtíky… Je jaro. Mladá žena šije, usazena mezi dveřmi, když tu jakoby zahlédla ve vzduchu stín letícího holuba. Polekala se něčeho, nebo ji trápí výčitky svědomí? Pak jako kdyby se na něco rozpomněla, ve spěchu si přehazuje přes ramena šál a běží cestou necestou přímo na hřbitov, kde položí na hrob svého prvního muže květiny. Zatímco tiše lká, usedne na větev nad její hlavou holoubek a vyčítavě na ni hledí. I žena se na něj dívá a začne vzpomínat na onen osudný den, kdy se její muž vrátil z pole, a když opatřil koně, dala mu napít jedu. Teď fascinovaně hledí na holoubka a v uších jí znovu zní zlověstný tikot hodin, který jí připomíná osudnou chvíli. Když se žena vrátí domů, její mladý muž ji už netrpělivě očekává a ona odežene všechny zlé vzpomínky. V noci se jí však zdá strašný sen – běží, utíká, prodírá se jakýmsi houštím, a za ní letí bílý holoubek. Odhání ho, prchá, padá a znovu vstává, kolem hlavy jí šustí křídla mnoha holubů. Žena se s hrůzou probudí, vyděšená vzbudí i manžela. Její vidiny s probuzením nezmizely – v pokoji vidí létat holuby, ukazuje je muži, ale ten jen nechápavě krčí rameny, otočí se na bok a spí dál. Žena vstane, vyběhne z domu ven. Pokouší se uprchnout před svými vidinami, před výčitkami svědomí. Teď už to není sen, ona skutečně prchá, prodírá se houštinami, běží lesem. A za ní letí bílý holoubek. Žena doběhne k lesnímu jezírku a bez rozmyšlení skočí do hluboké vody. Když se hladina jezírka uklidní, holoubek naposledy zakrouží nad vodou a odletí. Ztratil se mezi stromy. [zb] Holoubek. Filmový přehled. 1982, č. 2, s. 39 – 40.