Území ztracených lidí

Příběh, odehrávající se většinu času v industriální zemi nikoho mezi sloupy vysokého napětí, na kterých hlavní mužští hrdinové pracují, není snadné stručně shrnout. Přemýšlivý a velmi osobní debut scenáristky a režisérky Caroline Strubbeové se spíše než o narativní linii opírá o reflexe o samotě, pocitech neklidu a touhy, kde je vše nahlíženo hledající, pohyblivou kamerou. Snímek je intimní, tajuplnou kronikou vztahů obecně a vztahů v rodině zvlášť. Malá Tessa je ponechána více méně svému osudu, dny tráví touláním po okolí a věnuje se svému podivnému koníčku, sbírání nejrůznějších věcí. Matka Bettina jako by snila o jiném životě. O životě normálnějším, či možná naopak dobrodružnějším. Území ztracených lidí je subtilní drama o neklidném lidském hledání štěstí. (45. MFF Karlovy Vary, 2010)