Čtyřikrát

Natočit film bez jediného dialogu, přesto vyprávějící jedinečný vzrušující příběh není žádná legrace a když se to někomu povede, dá se výsledek skutečně považovat za filmové umění. Příběh krásný a krutý zároveň, se skládá s povětšinou z neobvykle dlouhých záběrů, kdy nejdelší má snad až osm minut, takže každý vypadá jako přímý přenos z daného místa. A celé má to myšlenku a ne ledajakou. Pokud někdo z diváků ví, co je to transmigrace, ví, o čem je řeč. Starý pastýř zemře a narodí se kůzle. Má duši onoho pastýře? Větší otázkou je, jestli něco takového diváka vůbec napadne. A příběh pokračuje dál. Kůzle později také zemře a děj začne sledovat strom, který se zanedlouho pokácí a použije na výrobu dřevěného uhlí. Tedy v prach. Ještě stále nic? Jedná se o snímek skutečně s nutností vše náležitě sledovat, jinak nedojde k pochopení daných skutečností. Každá scéna leccos naznačuje a dává věci do souvislostí. Je to film skutečně jen pro náročné diváky, neboť takovouto myšlenkovou hloubku jinak úchvatného lidského příběhu zábavu hledající divák prostě jen tak nepobere.

Mistrovsky podané drama! Film je v podstatě vyprávění obrázky a režisér tohoto pozoruhodného kousku toto tvrzení vzal za své. Prostost dialogů filmu dodává neskutečnou atmosféru, kterou umně dokresluje skvělá kamera. Jeden z nejpříjemnějších šoků MFF KV.

Jedinečný film , kde právě a v podmínce "beze slov" vyniká esence života. Krása prostoty spolu se zdánlivě zapomenutým koutem světa vytváří duchovní náboj a autenticitu, která lidem a životu ve "vyspělé" západní civilizaci už chybí.