Když struny lkají

Já jsem tušil, že to nebude pro mne, ale zvědavost vidět první český zvukový film (Tonku nepočítám) byla silnější než já. Jde o to že mne to dějově ani trochu nezajímalo už po dvaceti minutách. Nečekejte mnoho dialogů., prakticky jsme stále v němém filmu. Takže od začátku uvidíte klasické titulky. Ve filmu si pak poslechnete spoustu vytí (zpívání prý) a sem tam vám budou uši trápit skřipky. Skutečně není o co stát.     

Tenhle film už nahlodal zub času. Je považován za první český zvukový film. Minimum dialogů a hodně hudby. Lidové písně i vrzání na různé hudební nástroje doprovází celý tento příběh. Ač je film zvukový, občas si filmaři dopomáhají psaným textem. Tedy vloženými titulky mezi záběry, jak je to známé z němých filmů. Ten film vůbec není pozitivní. V době hospodářské krize, kdy snímek vznikal, si nejeden člověk po jeho sledování musel hodit mašlí. Člověk si ušetří prachy, jde do kina a tam sleduje toto. Matka i s dítětem uteče od bohatého partnera, který je tak trochu prasák. Pak žije v bídě. Dítě dá do výchovy ke zlé domkářce. Vydělává si na svoji dobu nepočestně. Jednou ji výdělek ukradnou. Jindy ji seberou při šťáře. Když chce spát, tak všichni okolo dělají kravál. To nemůže, a taky nedopadne dobře. Film je to pro silné nátury. Je to dokument doby. Milovník filmové historie jej ocení. Milovník seriálu Ordinace v růžové zahradě bude prskat. I když sleduje ještě větší krávovinu. Filmoví kritici snímek sráží. Ale, je to historie.

Snímek se řadí mezi první český zvukový film, vzniklý po snímku ´Tonka Šibenice´ (1930), (koncipovaného však jako film němý, k němuž byl zvuk dodělán dodatečně) a do kin uveden ještě před, dodnes slavným snímkem s Vlastou Burianem, ´C. a K. polní maršálek´ (1930). Dle dobových zdrojů se však snímek o potulném tulákovi, coby bývalém houslovému virtuosovi (kterého si zahrál skutečný houslový virtuos Jaroslav Kocián), který se ujal ztraceného dítěte, stal naprostým propadákem. A těžko říct proč. Jedná se o silný příběh těžkopádného žití s tragickým koncem. Sociální téma silnější než kdykoliv předtím a kdykoliv potom, ve kterém je centrem všeho dění malé dítě, pro kterého byl osud skutečně nemilosrdný. Snímek je plný hudby a nejrůznějších ruchů, a naopak poměrně málo dialogů či mluveného slova. No, lze si představit, že scénář byl psán ještě pro němý film a do úprav právě kvůli zvuku se nikomu moc nechtělo. Hodinový film v dnešní době neosloví už vůbec, avšak kvůli době vzniku a hlavně kvůli Jaroslavu Kociánovi, rodáku z Ústí nad Orlicí, kde je čestným občanem města, kde je po něm pojmenována hudební škola a kde se na jeho počest koná hudební festival a houslová soutěž, má ohromnou historickou hodnotu. Film tedy skutečně jen pro opravdové filmové fajnšmekry a historiky.