Cesta utrpení do Ria

"Cesta utrpení do Ria" byl film potud významný, protože dovedl jemnými narážkami se dotknout často nevhodných paragrafů mezinárodních zákoníků, brzdících soudní postup policie proti obchodníkům s bílým masem. V prostém příběhu s poněkud přehnanými zločineckými typy, spatřil divák rafinovanou práci těchto moderních podloudníků a otrokářů s lidským masem, transportovaným bez pasů a dokumentů z Evropy do Jižní Ameriky, kde v Riu de Janeiru hacházeli dobrý odbyt v nočních podnicích a kocesovaných harémech. Pod různými záminkami, za pomoci kuplířek a jiných nejasných a pochybných existencí, využívají nespokojenosti a snů hezkých dívek. Jejich obchod byl beztrestný, poněvadž většina obětí se z nevědomosti podrobovala dobrovolně jejich vůli a policie měla právo jen varovat. Většinou však marně. Touha po slávě nebo po penězích byla silnější než rozumná úvaha. Mladá stenotypistka, jejíž milenec byl stíhán policií, použila ráda nabídky dolarového Američana, který jí i jejímu druhovi slíbil zaměstnání ve svém závodě. Ale bohatý plantážník se brzy odhalí jako prohnaný ničema, který následně vydá nepříjemnou přítěž policii a dívku v Riu prodá. Film byl prosycen násilnými kontrasty "dobra" a "zla", jeho scénář byl zpracován podle osvědčeného návodu kriminálních románů, ale přes to byl významným dílem, a to zásluhou svého morálního námětu a poslání a šťastným výběrem hlavních postav Marie Matrayové, Oskara Mariona,Oscara Homolky a Kurta Gerrona, který představil ve filmu směs brutality a jemnosti Al Caponova druhu magnátů podsvětí.