Recept na rozloučenou

To bylo tak domotané, že jsem už v polovině netušil, kdo a proč. Hodinovka přeplácaná postavami. Jako plus jen herci, a to je vše.

Malý pitaval z velkého města po brněnsku. To jsou Stopy zločinu, na jehož částech se podílelo Televizní studio Brno. Vznikly podle scénáře autora kriminálních románů Karla Štorkána. Také má svůj tým kriminalistů, jehož šéfem je Otakar Brousek a vyšetřovatele jako jsou Jiří Bartoška nebo Olda Navrátil. Ale nemá takový vtip, jako pánové z pražského oddělení. Zato je docela brutální, alespoň tenhle díl. Krádeže v kostelích, bytech a lékárnách, vraždy, drogy, homoušský páreček. Tohle všechno musejí brněnští kriminalisté vyřešit, ale napřed musejí všechny nitky pospojovat dohromady. Z dnešního pohledu je to víceméně humorné, ale já mám strašně rád, když je v tom zanechán ten odkaz doby, kdy se seriál natáčel. A ještě k tomu v brněnských ulicích, hospodách nebo poliklinikách. Všechny věci, co se tenkrát používaly, skleničky a popelníky od Coca-Coly, které jsme taky měli doma, móda, která koncem osmdesátek frčela, vybavení bytů nebo ordinací, pro to všechno mám slabost. Proto hodnotím vysoce, mě se to zkrátka líbí, i ten příběh měl spád a nenudil a Zdeněk Dvořák jako šílený narkoman byl fakt parádní! Navíc naprosto zběsilá hudba, která jakoby vypadla z nějakého amerického béčkového akčního filmu, na které se podílel mistr Pavel Blatný. Ještě by mě zajímal film Mind Games, jehož plakát visel v jedné scéně před kinem. Jsem zvědavý na další díly.

Klasické staršie spracovanie kriminálky. Scenár bol trochu komplikovaný, avšak film bol herecky kvalitne obsadený. Záver filmu bol neočakávaný.