Kvílení

Vždycky jsem si chtěla přečíst Ginsbergovo Kvílení, ale znáte to, jedno pro druhý..., tak proč nevyužít příležitost a nenechat si dílo předložit v podobě téměř autorské? Lze se domnívat, že tvůrci byli dílu schopni porozumět natolik, že mohli předat dál a zřejmě udělali, co mohli - od výběru Jamese Franca, přes hrané čb pasáže míchané s dokumentárním stylem v barvě, dobové záběry, fantasmagorické animace, atmosférický piano doprovod až po přednes poezie samotné - to vše vcucne diváka do víru básníkova pološílenství, i když v momentech, kdy je už už navázáno tenké pouto pochopení, dochází k jeho zpřetrhání soudními humoreskami, kde se zástupci světa rozumných navzájem ubíjejí argumenty o formálních hranicích obscénnosti v literatuře - nejspíš pro zachování zdravého odstupu, ale rozhodně i pro složku zábavnou, a to hlavně ve chvílích, kdy žalobce ironickým tónem předčítá kontroverzní úseky a vyžaduje racionální vysvětlivky, jakoby se nikdy nesetkal s hipstery s andělskými hlavami, celé žhavé po prastarém nebeském kontaktu s hvězdným dynamem ve strojovně noci... Byla jsem... pobavená :-)

James Franco a jeho přednes kvílení je neuvěřitelně uvěřitelný a shodný s originálem. Film si užijí především milovníci beat generation, jelikož film nevysvětluje souvislosti, jen řekne jméno a Allenův osobní postoj k té osobě, musí si nezasvěcený hledat fakta jinde. Pro květinové děti povinost.