Píseň o štěstí

Německá veselohra "Píseň o štěstí" byla složena ze stále používanějších prvků operet té doby, což znamenalo: tenoristy a krásných mořských panoramat. Tenorista opakoval filmem refrén tak dlouho, až nadobro utkvěl divákům v paměti a moře rozstřikovalo v pozadí svou pěnu v malebné obrazové kompozici. I námět filmu sdružoval tuto "Píseň o štěstí" do série filmů na totožné téma. Takže: také zde vystupuje mladá, krásná žena, bohatá, rozmarná Američanka, o níž ve chvíli nouze rozhlásí tenoristův přítel, že se zasnoubila s pěvcem, učinil tak z neznalosti z muže umělce, který ten již byl. Příliš filmový osud míchal figurkami tak důkladně, že uražená učitelka klavíru, milenka pěvcova, pěvec sám, Američanka i zmatený pěvcův přítel se sešli na svém útěku z města na týchž místech romantické francouzské Riviéry Antibes a Nice, jaké byly použity například ve filmu Dobrodružství na Lidu. Zde najde pěvec znovu prostou lásku učitelky a nervózní přítel flirt Američanky. Režisér Carl Boese dal filmu obvyklý pohyb a komik Paul Kemp divadelní veselohernost. Celý film vyhovoval zobecněnému průměru sériové zábavnosti.