Když vřes svoji pohádku šeptá...

Za limonádovým názvem "Když vřes svoji pohádku šeptá", se skrýval docela pěkný film, jehož děj se točil kolem pytláctví. U jedněch provozovatelů této nezákonné činnosti šlo o neodolatelnou vášeň a pro ty druhé to byl zdroj nezákonného výdělku. Lesní personál hájil les proti pachatelům lesního pychu a divák nemusel zrovna myslet na vřesové paseky a vysoký les kdesi v Luneburku, aby se dozvěděl, že tento vzájemný boj nejednou se skončil tragédií. Ve zkratce se tento filmový příběh dá popsat tak, že mladá zvěrolékařka se svojí láskou k mladému revírníkovi, je dcerou muže, milujícího les a přírodu, ale propadlého neblahé vášni. Tři vagabundi znali tajemství lesa, ale měli je jen pro sebe, jsou představiteli oné bezstarostnosti jež se netrápí tím, co bude zítra. Děj tohoto filmu nebyl vůbec složitý, ale byl plný překrásných záběrů lesa v mlžném oparu, soubojů statných jelenů v říji, poskytoval lidem, kteří se do přírody nedostali jedinečnou podívanou. Při lidové slavnosti uviděli diváci půvabné hanoverské kroje. V popředí hereckých výkonů byl zcela určitě Theodor Loos jako ztělesnění pytlácké vášně, po něm pak následoval dobře revirníka hrající Peter Voß a pak se ve filmu ještě objeví tehdy ještě neznámý zjev Camilla Spira.