Godžira tai Megaro

Řeknu to hned zkraje, Džun Fukudu považuji za temné prokletí filmů s Godžirkou. To, že filmy s tímto kaidžú začali postupně dětinštit, je nezpochybnitelný fakt, ale až s příchodem tohoto patlala, se z nich stala čistokrevná groteska, a z toho se nevykecá, neboť toto veledílo nejen že režíroval, on tu blbost i napsal. Děj je opravdu nablblej, podzemní lidé (nahrazují obligátní mimozemšťany) jsou naštvaní na horní, protože si mýrnyx týrnyx odpalují atomovky, tak na ně poštvou Megalona, a pro jistotu si ještě brknou do kosmu pro Gigana. Do toho se tam ještě motá borec, co má za kamoše vynálezce, a ten se svým mladším bratrem (který není tak otravný, jak bývá v kaidžú filmech obvyklé) doma v obýváku sestavuje ošklivého robota (připomíná béčkového Ultramana). Zopakuji to ještě jednou, Fukuda je packal, choreografie lidských soubojů je ubohá, automobilové honičky jsou o trochu lepší, ale zase jsou natočeny komicky a zrychleně, navíc do toho hraje rodinná funky hudba, což opravdu není to, co chci u Godžirky poslouchat (Akiro, kde jsi???), a co je nejhorší, hlavní postava se ukáže až poslední čtvrtině (!!!). Godži navíc dostala nový vzhled, takže budí dojmem nedávného návratu z odtučňovacího tábora, ale v obličeji, s obrovskými rozšířenými zorničkami, vypadá jak zfetovaná číča. Co tedy zachránilo Fukudu od věčného zatracení? No přeci poslední čtvrtina, kdy konečně dostaneme to, proč se na podobné filmy díváme, pořádnou kaidžú bitku, kdy si monstra dávají na budku a rozdupají u toho pár papundeklových baráků. Je tedy nutno říci, že je trikově trochu odfláklá, neboť u létajících a poskakovacích (Megalon spíš hopsá než chodí) neustále vidíme pomocné špagáty, ale choreograficky je to něco tak absolutně bizarního (kung-fu postoje, šikanování, braní rukojmí atd), to se prostě musí vidět.