Každému jeho nebe

Režisér Karel Steklý vytvořil kaleidoskop epizod, v němž nakládá s historickými fakty podle sebe, čili zkresleně. V rámci příběhu Rajkova vzpomínání na ženu jeho života, usilovat Steklý o postižení atmosféry zanikajících hereckých společností, kabaretů a malých scén.

Osud české divadelní a kabaretní legendy Xeny Longenové představuje fascinující životní drama, které bylo nejen výzvou pro tvůrce filmu, ale především pro herečku Jaroslavu Obermaierovou, jež se zhostila hlavní role s mimořádným nasazením. Její výkon je ukázkou herecké preciznosti a citlivosti, která je názornou ukázkou herectví především pro dnešní mladou generaci herců, často sužovanou hereckou zkostnatělostí. Obermaierová dokázala věrně vykreslit psychickou křehkost i vnitřní sílu umělkyně, která čelila osobním i společenským zápasům své doby. Film vznikl v době normalizace, kdy bylo přistupováno k životopisným snímkům s jistou opatrností a omezováním dramatických výstupů. Výsledkem je dílo, které se sice vyhýbá ideologickým střetům a třídnímu boji, ale zároveň trpí určitou povrchností a fádností typickou pro tehdejší tvorbu. Přesto však z filmu vyzařuje atmosféra doby, a to nejen soukromé zlomky z Xenyina života, ale i úryvky z jejích divadelních rolí, hlavně z kontroverzní hry „Tonka Šibenice“. Tyto momenty dodávají filmu hloubku a ukazují, že umění bylo pro Longenovou nejen profesí, ale i životní vášní. Samotný její osud je natolik bohatý a komplikovaný, že by si zasloužil podrobnější zpracování formou seriálu. Film v některých momentech trpí zkratkami a vynecháním důležitých souvislostí, což může divákovi ztížit plné pochopení životních zlomů a motivací hlavních postav. Přesto je ale tato filmová pocta Xeny Longenové záslužná a měla by být více připomínána. V porovnání se současnými životopisnými snímky, které často vsází na efektní dramatizaci a hollywoodský lesk, působí tento film autentičtěji a i přes své slabiny velmi solidně. Je škoda, že scénář nevyužil celý potenciál Obermaierové a nepředstavil ji v ještě výraznějších výkonech, které by více odhalily složitost a hloubku Xeny Longenové jako ženy i umělkyně. I tak ale film zůstává cenným příspěvkem do české kinematografie a připomínkou života ženy, která se navzdory osudu svobodně a vášnivě pohybovala na hranici umění i osobního trápení. Tento film rozhodně stojí za pozornost každého milovníka divadla i filmu, který chce nahlédnout do zákulisí české kulturní historie a osudu jedné z jejích výrazných osobností.