Když láska módu tvoří

Oproti názvu, ani v tomto filmu láska módu netvoří, nýbrž docela prozaické obchodní zájmy několika finančních magnátů, z nichž jeden vyrábí punčochy, druký botky, třetí látky a tak bychom mohli pokračovat. Jejich zájmům slouží, pochopitelně a samozřejmě s patřičným vlastním ziskem, i veškeré módní pařížské domy. To je humorně podané poučení z tohoto filmu pro ženy, jež pro to nebudou o nic méně dobíhat každou módní ztřeštěnost. (Ostatně - ruku na srdce, jsou muži lepší?). Tento film byl natočen podle veselohry R. Egersa "Opičí kůže" a jde v něm o dvě věci: zda hezká šička, po uši zamilovaná do kresliče módních návrhů, prosadí proti němu svou, což není nic jiného, než toaleta s nahými zády (to je ale opravdu velmi odvážné), a za druhé - zda obtloustlý spekulant se zachrání před hrozícím krachem se svými 70.000 opičími kůžemi. Dnešní ochránci přírody by se z toho pomátli, pokud se již tak nestalo. A protože Renata Müllerová je štramanda a má opravdu ideálně krásná záda, byli diváci rádi, že jim je mohla ukázat, jako jimi okouzlila mocné diktátory evropské módy, jimž nádavkem i vnutila opičí módu kožešin. Tak pomohla z bryndy žuchlovi Wallburgovi a tím i filmu, jenž, odehrávaje se stále v témž prostředí pařížského módního velkozávodu, nedostatkem změny okolí by mohl působit na obecenstvo docela únavně.