Tetro

U Coppoly je jedna jistota. Každý z jeho filmů ve vás zanechá dojem. I když ho ohodnotíte slaběji, dáte mu třeba pouze pět z deseti, bude to film, na který si vždycky vzpomenete. Kdežto jinde dáte třeba devět z deseti, ale už se na něj nikdy nepodíváte. Tetro se dá zařadit do psycholigického dramatu s nádechem neonoir. Je to geniálně natočený po všech stránkách.

Dle hodnocení by se mohlo zdát, že poslední filmy Francise Forda Coppoly patří do starého železa a že mistr už nemá co říci, opak je pravdou. Jak jsem si všiml Coppola se přesunul do vnitřních hlubin duše a že je to černobíle temné a ze světla jde strach, tak to už si musíme vyřešit každý sám za sebe. Jen vzpomínky jsou zde barevné - zvláštní snímek, který mě hluboce zasáhnul.

I přes pěkný příběh a slušivé černobílé ladění mi tak nějak nesedlo zpracování celého filmu, takže jsem se na mnoha místech docela slušně nudil. Ale to rozuzlení je fakt super, na to se určitě vyplatí počkat.