Katapult

Jaromil Jireš má dost osobitý styl práce, který ne každému sedí, ale tohle zpracování literární předlohy Vladimíra Párala se docela povedlo a odpovídá Páralovu nekonvenčnímu přístupu k literatuře. Herecky je to ve většině případů kvalitní podívaná, jenom snad Kateřina Macháčková nebyla pro roli Lenky, manželky hlavního hrdiny ideální volba, ale na celkově pozitivním dojmu z tohoto filmu to zas tak moc nemění.

Jiří Bartoška byl v polovině 80. let na vrcholu popularity, to je fakt. Zfilmovat Párala je problém, to je taky fakt. Ale v momentě, kdy v pozadí Karel zapěje východoněmecky Ein Stückchen Zucker mehr in den Kaffee (česky známo jako Kávu si osladím), tak musím dát vo hvězdičku víc, páč kde jinde tohle uslyšíte?:-)

Tenhle film v době svého vzniku nedopadl dobře ani u kritiků, ani u diváků. Páralovo dílo z roku 1967 bylo v dosti upravené verzi zfilmováno v roce 1983. Hlavní hrdina, Jiří Bartoška, je inženýrem a pracuje ve středisku výpočetní techniky. Není bez zajímavosti, jak je zdokumentovaná dobová technika výpočetního střediska. Jen pro zajímavost - v roce natočení filmu se zrodily tří a půl palcové diskety. Co to je? Následovkyně osmipalcových a pět a čtvrt palcových disket. Úsměvné hlavně těm, kterým se dnes okolo krku houpe na šňurce 32 GB fleška a třeba se staženým filmem Katapult. Inženýr Jacek Jošt tedy tuto VT využije i k tomu, aby si našel novou babu. Má sice rodinu a dvě malé děti, které si každý den hrají na hřišti a písku před panelovým domem. Zase není bez zajímavosti - děcka se tehdy na tom hřišti hlídala sama. Tak nějak o ně nebyl strach. Onen počítač mu navrhne hned několik vhodných kandidátek. A pak už začíná zmatek. Každou chvilku je Jacek s jinou ženskou a musí si sladit čas. Musí vše sladit mezi ně a rodinu. Způsob natočení tohoto příběhu vedlo k tomu, proč v podstatě propadl. Depresivně působí záběry na panelák, kde hlavní hrdinové žijí. Jeden balkon těsně vedle druhého, stěny které propouští zvuk jako děravé síto vodu, a třeba kdy je potřeba načasovat zapnutí televize a následně nahození vypadlých pojistek. Bára Štěpánová. Ta měla období. I zde na scénu nastupuje způsobem, kdy je dán důraz na její ... Stejně jako v básnické trilogii (pentalogii).

Cesty Páně jsou nevyzpytatelné" praví Písmo Svaté a že na tom něco bude se přiklání i mnozí nevěřící. Osudy jsou různé a určitě mnohý bude souhlasit s tím, že ne zrovna takové, jak by si sám představoval. A o jednom takovém osudu vypráví tento snímek, který vznikl ještě v době socialismu, což znamená, že obsahuje ono, dnes tolik proklínané, socialistické smýšlení. To však nijak neubírá na kvalitě v rámci dramaticko-psychologické filmové tvorby. Svým námětem má rozhodně co říct i dnes. Takovýchto snímků bylo natočeno hodně a co se týče námětu, je skutečně z čeho vybírat. Ať se to někomu líbí nebo ne, natočen je vcelku dobře v celém svém aspektu dané problematiky. Právě svou dramaticko-psychologickou sondou zvýrazňuje vážnost problematiky, což znamená, že se rozhodně najedená o nic zábavného. Je to příběh, který by bez skrupulí klidně mohl nést označení 'osudový příběh ze života'. Má myšlenku a o to jde především. A je to myšlenka v rámci obyčejného lidského přístupu nemálo hodna k zamyšlení, neboť platí v každé době. A co víc, třeba se v tom někdo s podobným osudem i pozná.