Tajemství mumie

Práce Luca Bessona si hodně cením, ale i mistr tesař se prostě někdy utne! Technicky se tomu asi nedá mnoho vytknout a už podle kvalitního obsazení je zřejmé, že problém není ani po herecké stránce. Jenže, všechno tohle není mnoho platné, když se všechno odehrává podle vysloveně mizerného scénáře. To pak bývá, stejně jako v tomto případě, výsledkem film, který nedokážu považovat ani za průměrný.

Nejde o nějaké hodnotné dílo, nýbrž o zábavu. Některé nápady ušly, zejména trikové záběry. Tahle podívaná je směřována k určitým divákům, kterých bude více, než-li by se zdálo.

I Luc Besson se nakonec nechal zlákat komiksovou popularitou. A tak sáhl po komiksu ryze evropském, samozřejmě francouzském, svým dobrodružstvím, důvtipem a humorem sobě vlastním nemálo podobnému slavnému Tintinovi a natočil snímek, dá se říci, pro celou rodinu, který je však potřeba pojmout tak, jak je. Je to jednoduché. Pokud neznáme Tardiho komiks „Adèle Blanc-Sec“, který vyšel asi v deseti svazcích a to někdy od 70. let, nemůžeme hodnotit snímek jako komiksovou adaptaci, ale pouze jako obyčejný běžný film plný fantazie a dobrodružství. Dobrodružství s oživenými mumiemi a dinosaury. Každý si jistojistě řekne, že dobrodružka Adèle je něco jako Indiana Jones v sukních, ale nakonec, proč ne. Taková škatulka je svým způsobem pocta. Celé dobrodružství se odehrává v roce 1912 v Paříži. To v rámci fantasie znamená mnohé. Luc Besson však na to nešel jako Hollywood, ale ryze evropskou cestou. Vytvořil filmové rodinné dobrodružství plného humoru a jisté skromnosti. A to je pro někoho kamenem úrazu. Nevytvořil nový příběh na základě komiksu, ale spojil dva komiksové sešity, tedy dva příběhy, čímž vlivem propojení v podstatě vzniklo něco jiného, což komiksoví fanoušci nemají zrovna moc v lásce. První filmový snímek o Asterixovi byl dokonce vytvořen z různých scének z několika komiksových sešitů a kupodivu to zafungovalo. Děj jako takový může bez roušky fantazie připadat hloupý, ale je fakt, že tohle se nikterak nebere vážně a naopak má v úmyslu diváky pouze pobavit. Po celou stopáž je udržováno rychlejší tempo a tak to má docela švih. Vizuální stránka obrazu jsko vždy ohromí. Na něčem takovém si Besson dal vždy záležet. A že ten komiks tedy vůbec neznáme? No a co? Proč si tím kazit filmovou zábavu. Snímek svůj účel splňuje, tak co.

Nemůžu se počítat za fanouška Luca Bessona, protože Leona jsem neviděla a Pátý element se mi vykouřil z hlavy den po zhlédnutí. Nicméně na Adele jsem se dost těšila a zklamaná nejsem. Je to ten typ filmu, který sledujete s jedním koutkem pozdviženým, čekajíc, co si na vás zase vymyslí za překvapení (a o ty není nouze, jakož i o smích). Trikové záběry ptakoještěra byly jak z Cesty do pravěku, ale připadá mi to spíš jako filmařská recese (na vztek všem avatarům apod.), což je docela sympatické...