Pevnost mlčení

"Pevnost mlčení" - děj filmu zavedl diváky do doby před první světovou válkou, kdy polští vlastenci zápasili o vidinu svobody vraždami a atentáty a ruská nadvláda jim oplácela Sibiří a pevnostními kriminály. Takové byly i v Linsku tyto hrozné "pevnosti mlčení". Tak tam se odehrává druhá, větší část dějového pásma, tam dochází k největším dramatickým komfliktům. Mladá, polská revolucionářka, medička Viana Volonská, podnikne ve Varšavě pumový atentát na guvernéra. Tento však zůstane nezraněn, ale těžce je raněný jeho pobočník plukovník Rumič. V nemocnici se oba lidé setkají, plukovník, jenž při atentátu letmo zahlédl její tvář, vzplane k ní láskou, jež ho pak vede za Vianou do Paříže. Viana se tam za něho provdá, protože chce být nablízku svému varšavskému milenci, odsouzenému do "pevnosti mlčení", kde je plukovník velitelem. Duševní a mravní komflikty, utajovaná láska, utrpení a tíha sebezapření, výbuchy trpné bolesti, dávaly zde Annabelle příležitost, zahrát celou stupnici svých výrazových schopností, kdy pohyby a gesty, očima i řečí byla přímo oživeným obrazem a zrcadlem duševních zápasů. Pierre Renoir, jako plukovník, mužný a docela sympatický chlapík, při tvrdosti svých povinností carského důstojníka, byl vynikající herečce a krásce Annabelle rovnocenným partnerem. Také ostatní role byly obsazeny výraznými typy. Režie Marcela L´Herbiera zvládla působivě mohutné hromadné scény, svatbu guvernérovu a atentát, ples na ruském vyslanectví v Paříži a zejména pak nástupy trestanců v pevnosti a v lomech i jejich vzpouru. Ovšem samotný děj a závěr filmu, bylo třeba pojímat se stanoviskem filmové romantiky, která smiřovala diváky s obvyklými nelogičnostmi, které sloužily jednak k zkrášlení lidských motivací a pohnutek, jednak ke gradaci dramatického vzrušení.